Divná Čarodějka [Harry Potter]

4. Kapitola

Ráno když jsem se probudila a Draco nebyl u mě v pokoji. Nikde nikdo nebyl, byla jsem sama. Celý hrad byl opuštěný. Najednou jsem uslyšela křik. Vydala jsem se za ním, ale nikdo nikde nebyl najednou bylo přede mnou spoustu moskomorů. Začala jsem utíkat. Ale nemohla jsem utéct, bylo jich moc. Najednou když jsem vběhla do hlavní haly tak jsem všechny viděla mrtvé. Otce, Draca prostě všechny. Byla jsem viděšená. Najednou jsem cítila jak mi moskomorové vysávají duši. Nemohla jsem dýchat a najednou jsem viděla tmu.
Probrala jsem se vyděšená. Byl to jenom zlý sen. Lapala jsem po dechu. "Šššš v klidu Sáro co se děje?" řekl Draco. Já se na něj podívala a objala jsem ho. Byla jsem vyděšená, bylo to tak skutečné. "Byli jste všichni mrtví a všude byli mozkomoři já-já-já taky umřela." vykoktala jsem. "Neboj mám tě, všechno je v pořádku nic se nestalo, byl to jenom sen." Držel mě v objetí. Uklidňovala jsem se cítila jsem jak mi tečou slzy po tváři. To je ono. To ten mozkomor, řekl mi že je moje noční můra. Doufám že už se ten sen nebude opakovat.

Bylo to divné, cítila jsem se divně něco nebylo v pořádku. Dnes jsme měli volný den odpadly nám všechny hodiny a já se rozhodla jít do knihovny a vyhledávala jsem jsem informace o moskomorech. Zní to divně, ale já prostě potřebovala vědět všechno. Přečetla jsem úplně všechno co v knihovně bylo a rozhodla jsem se naučit Patronovo zaklínadlo, šla jsem do komnaty nejviší potřeby a začala jsem to zkoušet. Potřebovala jsem najít svoji nejhezčí vzpomínku. Zkusila jsem jich mnoho a pořád nic. A najednou se to povedlo. Vyslala jsem Patronovo zaklínadlo. Můj patron byla bílá kočka. Vzpomněla jsem si na to když jsem byla menší a otec byl se mnou a stál při mě. Teď už to není tak jako dřív. Najednou se otevřeli dveře já schovala všechno co jsem měla u sebe aby nikdo nezjistil že jsem vykouzlila Patronovo zaklínadlo. Ve dveřích stál Draco. Ulevilo se mi že to není nikdo jiný. "Co tady děláš." "Ale nic..." řekla jsem a on zavřel dveře a přešel ke mě. "Co kdybychom zbytek dne strávili spolu." "To není špatný nápad." řekla jsem a šibalsky se usmála. On se zasmál a políbil mě. Zavřeli jsme dveře od komnaty a zamkli je.

15+
Draco mě začal líbat a lehce se mi zakousl do spodního rtu aby náš polibek prodloužil. Sundala jsem mu plášť a hodila jsem ho na zem, on udělal to samé. Začala jsem mu rozepínat košili a on ji shodil na zem. Sundal mi košili, hodil na zem, já se opřela o stěnu a on mě začal líbat na krku. Tiše jsem vydechovala. Chtěla jsem ho políbit, ale on mě lehce chytl pod krkem a políbil mě sám. Propletla jsem mu prsty v jeho nádherných bílích vlasech. On mi začal sundavat sukni a já jemu kalhoty. Oba jsme byli skoro nazí. "Jsi krásná." "Ty víc." řekla jsem a políbila jsem ho. Draco vytáhl hůlku a najednou se před námi objevila matrace. Nevím jak to udělal. Položil mě na ní začal mě líbat po celém těle. Nejdřív na krku. Tiše jsem vzdychala. Později mě začal líbat okolo pupíku. Já vstala donutila ho aby si sedl, sedla si na něj a začala jsem ho líbat. Cítila jsem, jak mě hladí po bocích.
Později jsme oba leželi vedle sebe. Tuto krásnou dlouhou chvíli něco přerušilo. Já. Začala se mi motat hlava. Myslela jsem si že to nic není a tak jsem to nedala znát. Jenže po chvíli mě začala bolet hlava. "Co se děje?" "Bolí mě hlava to nic není." Draco se na mě starostlivě podíval a dal mi pusu na čelo. Najednou jsem ucítila bolesti břicha. Něco nebylo v pořádku. "A dost musíš na ošetřovnu." řekl a začal se oblékat. Já chtěla vstát, ale kvůli tomu, že se mi motala hlava jsem upadla zpátky na madraci. "Sáro.." řekl Draco vyděšeně. Já si sedla a oblékla se. Chtěla jsem si stoupnout, ale nešlo to. Draco mě vzal do náruče a odnesl na ošetřovnu. "Zase vy slečno Walker?" řekla ošetřovatelka. Draco mě postavil na nohy, ale musel mě přidržovat, nedokázala jsem stát sama. "Není mi dobře, bolí mě hlava a břicho." Ošetřovatelka začala něco hledat, když v tu ránu jsem omdlela. Poslední co jsem slyšela byl Dracův hlas "Sáro?!"

Když jsem se probudila stáli okolo mě Draco, Snape, Brumbál, Luna, Hermiona a dokonce i Harry a Ron. "Slečno Walker řekněte nám co jste naposledy jedla či pila." řekl Brumbál "při obědě jsem pila nějaké divné pití jinak si nic nevybavuji." "To to vysvětluje." řekl Snape. "Co tím myslíte." "Někdo vám do pití zamíchal smrtící jed. Vysvětluje to to že zabral protijed na tento druh jedu." Zarazila jsem se. "Chcete mi říct, že se mě někdo snaží zabít?!" "To úplně ne slečno." řekl Brumbál. Nechápala jsem to. Kdo to mohl udělat? Vůbec mě nic nenapadá. A pak mi to došlo. Pansy neodešla z mého pokoje jen tak, ona tohle plánovala. To ona mi dala jed do pití. Všechno směřovalo k ní. "Nevíte kdo by to mohl udělat?" zeptal se mě Brumbál. "Ne nevím ." Zalhala jsem. Nechtěla jsem ji obviňovat bez důkazů. Jenom já věděla pravdu.
Po pár dnech mě pustili z ošetřovny na chodbě jsem potkala Draca rozeběhla se a skočila mu do objetí. "Chyběl si mi." řekla jsem a políbila jsem ho. "Ty mě taky." řekl a usmál se. "Něco ti musím říct." Draco nadzvedl obočí. "Asi vím kdo mě otrávil." " Kdo?" "Pansy." "Pansy?proč by to dělala?" "Vychází to. Neodešla z mého pokoje jen tak, plánovala to. Přece jenom mi vyhrožovala, ale nic neudělala. Prostě odešla." Draco se zamračil. "Já ji zabiju." Ne to nedělej akorát by byl problém. Už je po všem." " Po všem?! Proč si jim to neřekla když se tě ptali?" " Neměla jsem důkaz. Už to neřeš ano?" Ale neodpověděl. Doufám že už ji to přejde, že už nás nechá na pokoji.

Předem se omlouvám za chyby, které by jste našli.