Letní škola svádění [DOKONČENO]

17.

Přišel večer a těsně před ním i kluci, kteří s ředitelkou uhádali jen to, že se mi bude Jarda vyhýbat.

"Ten by měl být potrestanej, udělal to málem jednou, tak proč by si to nezkusil na někom jiném v budoucnu?!" rozčilovala jsem se.

Kluci, s otázkou jestli mi to nevadí, odešli do posilky a já zase zůstala sama. Pro jistotu jsem se zamkla a nechala klíče v zámku.

Rozhodla jsem se zavolat své kamarádce, díky níž jsem tady a dát náš vztah zase nějak dokupy. Známe se už dlouho na to, aby se nám to přátelství z ničeho nic rozsypalo.

"Ahoj," zkusila jsem, ale pozdrav přišel až za delší dobu. Opatrně jsem se jí svěřila o dnešním incidentu ve sprše.

"To vstrebáš," řekla hlasem bez emocí.

Nevěřila jsem tomu, co řekla, "děláš si srandu? Mám ti zlomit obě nohy a taky ti říct, že to rozchodíš?"

"Beztak jsi ho provokovala. Jako to ostatně děláš vždycky. Musíš počítat s následky."

Zarazila jsem se, "co tím myslíš?"

"Našla jsem v Davidově mobilu tvou fotku! Myslela jsem, že si jako kamarádky nebudeme přebírat kluky, ale šeredně jsem se spletla."

"A jak já můžu za to, co fotí nebo co si ukládá? David tě má-"

Típla mi to.

Dnešek asi bude opravdu stát za bobek od začátku až do konce. Ale když půjdu spát už teď, tak přijde zítřek dřív.

Pochválila jsem se za tu geniální myšlenku. Nezapomněla jsem vytáhnout klíče ze zámku, aby se měli jak dostat dovnitř, ale zato jsem zase důkladně zabarikádovala dveře k sobě do pokoje.

...

Probudila mě už potřetí noční můra s Jardou v hlavní roli.

"Já tě zabiju," zavrčela jsem si pro sebe. Byla jsem strašně unavená, takže jsem bez přemýšlení chytla polštář a vlezla k Erikovi do pokoje.

Rozespale otevřel oči, posadil se a poškrábal se ve vlasech.

"Co tu děláš?"

Potřebovala jsem cítit bezpečí. A to hned. Přistoupila jsem k němu a na postel jsem položila polštář. Naklonila jsem se k nechápajícímu chlapci, vlezla mu na klín a jak nohama, tak i rukama jsem ho objala.

Hlavu jsem si opřela o jeho rameno. Cítila jsem tlukot jeho srdce a to mé se s ním hned sladilo.

"Mám zlý sny," brouknu do ticha, ale to mi už jeho ruce sevření začaly oplácet.

"Tak to jsi správně," lehce se se mnou otočil a položil nás do postele, "protože jen já je umím zabít."

Leželi jsme naproti sobě a v tu chvíli na mě padla ta největší únava v životě. Samovolně jsem se k němu se spokojeným vydechnutím přitulila.

"Sakra~" zaslechla jsem Erika šeptat, "na tohle si nezvykej."

"Proč?" broukla jsem z posledních sil.

"Ty už spi. To nebylo na tebe~."

...

"Eriku," snažila jsem se ho vzbudit, protože mě loktem tlačil do zad a já jsem se tak tak držela, abych nespadla z postele.

"Eriku!"

"Uh, co ječíš?"

"Strč si ten loket k sobě. .. Eriku! Loket.k.sobě."