Letní škola svádění [DOKONČENO]

Bonusovka

"Ten rok uběhl jak voda, co?" zasmál se Dave, když jsme projeli kolem cedule s názvem města, kde jsem strávila půlku svých minulých letních prázdnin.

"Hm~" broukla jsem.

Od nasednutí do auta mám pocit, že bych nejraději celý den strávila na záchodě. Chtělo se mi zvracet jak nervozitou, tak i Davčovou jízdou.

"Zatraceně, Davide! Nejedeš demoliční derby!" vynadala jsem mu, když málem srazil popelnici.

Tak moc jsem doufala, že se do školy dostanu živá, a že tam i tentokrát kluci budou.

"Lída, Baru, Lída!" vyděsil mě jeho nadšený  výkřik.

Tentokrát se sem přihlásil i Davča. Kvůli ní.

Zmiňovaný hodil smykem auto ke krajnici a zastavil. Tryskem se rozběhl za ní.

Otevřela jsem si dveře a z auta vylezla doslova po čtyřech líbajíc beton.

"Víc zaparkovat  na vola už to nešlo?!" zakřičela jsem na oko naštvaně, protože jeho auto zabíralo dvě parkovací místa.

"Tak to přeparkuj," houkl jakoby nevěděl, že nemám řidičák.

"Tak to přeparkuj," zaimitovala jsem jeho hlas.

Sotva jsem si sedla za volant, už se za mnou ozval náraz plechu o silnici.

Překvapeně jsem vylezla a spatřila, jak se řidič fialového Favoritu (jehož dveře ležely o pár metrů dál) snažil zaparkovat.

"Klucíííí," rozeběhla jsem se k autu štěstím bez sebe.

"No to mě poser! Zase ty!" vylezl Míra s... knírkem?

"Já věděl, že se tě jen tak nezbavíme!" vyletěl ven i kníratý Ming a oba mě uvěznili v objetí.

Proč mají knírky? PROČ?

"Kde máte třetího mušketýra?" zeptala jsem se stírajíc si slzu štěstí. Otázku, jestli má taky kníra jsem si nechala raději pro sebe.

"Je od rána hnusnej jak pracovní sobota. Jel na vlastní pěst," protočil očima Ming, "ale myslím, že se na tebe těší."

...

Vyplnili jsme všichni formuláře a šli se ubytovat. Z venku se ozval obrovský randál způsobený motorkou. "A máš ho tady," mrkl na mě Ming, anižby se podíval z okna.

Zrychlil se mi tep.

"Jdete se mnou?" zeptala jsem se celá nesvá.

Oba mě v tom bohužel nechali, a tak jsem šla se srdcem až v krku po schodech dolů.

"Znáte mě pět let, tak si vytáhněte formulář z minulýho roku, přepište datum a okopírujte si ho," rozčiloval se o patro níž.

Co mu přelítlo přes nos?

Za sebou jsem uslyšela pištivý smích. Smích, který uvedl do pozoru všechny buňky v mém těle.

Claudie.

Otočila jsem se na ni, "co tu zase děláš?"

Přimhouřila oči, "tomu se říká karma a vyslovuje se to: uhni krávo, jdu si pro to, co mi patří."

Ihned jsem jí svým tělem zablokovala cestu, "myslíš si, že jsi silnější? Vždyť ani nezvládneš jít ven bez make-upu."

Zavrčela a zkoušela mi shodit ruku ze zábradlí, aby mohla projít.