Say Hello!

212 3 0
                                    

-Scott-

Uplynulo pár dní a Lucas do toho všeho ani nezatáhl policajty. Jeho táta mu to už párkrát vytmavil, že tuhletu složku do jejich rodiny tahat nemá. A já mu to taky vysvětlil, že jsem to byl já a nemá sahat na Ellie. Žádný, že se budu schovávat, aby to nevěděl. O Timovi a Soph sem se samozřejmě nezmínil nebudu je do tohohle tahat.

Slyšel jsem i Lucase, který se pokoušel škemrat u táty, aby mu to pomohl vyřešit se mnou. Ten mu oponoval, ať si vyřeší, co si sám způsobil.

Od tý doby se nechodí na tréninky ani koukat (sádru už nemá, ale o berlích chodit musí pořád) a nijak mě nevyhledává na pokec, taky, aby jo.

Timm se Soph to mezi sebou mají takový divný. Podle mýho si na ní on dělá až moc velký nároky na to, že spolu vlastně nechodí a zatím jen spí. Ellie ségra je v tomhletom její úplnej opak - ta nečekala vůbec na nic. Ale Timmovi to tak vyhovuje, a mě to takhle vyhovuje s mojí princeznou.

Ještě dneska na večer odjíždíme k mojí babičce a upřímně, se tam těším.

Naše babi je hodně nóbl, má obrovský dům, spousty aut, stáje s koňmi, má doma wellness a spoustu takových blbin, a hlavně spoustu služebnictva. Ségra na tom vždycky ujíždí a užívá si to, když tam jsme. Babča si vždycky najde věci do kterých rýpat a děda naopak hledá ty dobrý. Dohromady vlastní několik firem s nábytkem ještě nějaký další (to je nám se ségrou zatím záhadou), babi je vyhlášenou designérkou vnitřních prostor domů a kanceláří, a děda realizuje přestavby domů a babiččiných projektů.

Ale se ségrou to tam máme moc rádi. oba nás neustále přemlouvají, ať se k nim nastěhujeme, abyste mohli jejich byznys co nejdříve převzít. Já to odmítám, chci si užít a splnit svůj hokejový sen - na nějaký sezení doma na zadku a podnikání mám ještě času dost.

Na druhou stranu chci dědovi pomoct, aspoň s chodem firmy, a tak mu každý týden všechny doklady a papíry (elektronicky samozřejmě nejsem blázen, abych takovou cestu absolvoval každý týden). Je to jedna z hodně mála věcí, co jsem Ellie neřekl, protože se to pokouším držet jenom mezi mnou a dědou.

Chápu, že jsou v obraze a mají nad vším přehled, ale nechci aby se cokoliv posralo. Jejich firmy mají hodně velký úspěch, hlavně s ještě větším ziskem a taky mají spoustu rivalů a lidí, co čekají na jakoukoliv jejich chybu.

Hlavně to byla jedna z posledních věcí, co sem slyšel od táty - že ať se děje cokoliv, tak o ně se musím v první řadě postarat, i kdybych se měl vzdát hokeje. A opravdu, to co oni řeknou je mi svatý, a je mi jedno, co si o tom ostatní myslí.

Kluci z hokeje ani neví, že tohle jsou moji prarodiče a jsem za to rád. Nikdo si mě a Lex s nima moc nespojuje hlavně proto, že bydlí 200 kilometrů od nás.

Asi bych měl přestat rozjímat, protože jsme v obchodě - babča zavelila nákup a tý jak už jsem jednou řekl, se nesmí odmlouvat - a Ellie se mi tu promenáduje ve spoustě mooooc hezkých věcech.

Moc jí to sluší, ale to v čemkoliv co si zkusí. My dva jsme se taky posunuli trochu a dál a hlavně dobrým směrem. Ellie už se přede mnou tak moc nestydí a hlavně se mnou mluví na přímo a já s ní. Jasně, všechno není furt skvělý, ale vlastně s ní ano.

Tyvole, fakt jí to moc sluší.

-Ellie-

"Hmmmm." Prohlíží si mě Scott v zrcadle a kouká mi na zadek.

Hockey LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat