Family first 1/2

332 7 1
                                    

-Ellie-

Po dvou hodinkách jsem se ladně Scottovi vyplížila z objetí a oblékla jsem se do tepláků a tílka.

"Dobré ránko." Dělám si culík a procházím obývákem, kde je jen Tim.

"Kluci už odešli?" Koukám na něj.

"Si piš." Zasmála se z kuchyně moje sestra a já sebou trhla.

"Co ty tady děláš?!" Vrhám se jí okolo krku.

"To je ale radosti, neměla jsem co na práci, tak jsem tady." Směje se a objímá mě. Společně jsme posnídali a jdeme na zahradu Garovi a Scottovi házet míčky, aby se vyběhali. Soph ihned utíká do čerstvého sněhu a hraje si s kluky.

"Timme." Zmínila jsem jeho jméno, když přes zahradní dveře vycházíme ven.

Zastavil se a otočil se na mě.

"Jestli se tu něco začne dít, tak si to prosím jako první vyřeš doma. Soph už zklamalo tolik kluků a já nechci aby si si zrovna ty byl dalším z nich. Vím, že jsi čestný a hodný kluk, tak nedělej takovou chybu, co ostatní." Koukám mu při tom do očí, protože to myslím vážně.

"Neboj, tady se nic neděje." Ihned se otočil a jdeme ven.

Moc dobře vidím, že se tu něco děje.

"Eeeeelieeeeeeee." Slyším svojí sestru a vidím jí, jak skáče do sněhu.

Rozebíhám se a skočila jsem k ní. Ihned okolo nás začali skákat štěňata - sice už trošku přerostlá, a Tim se směje.

"Dobré ráno." Slyším Scotta z balkónu mého pokoje. Začala jsem se usmívat a mávám mu.

"Zkazil si nám zábavu!" Hází po něm Soph sněhovou kouli a on se jí úspěšně vyhýbá.

"Aspoň se tref!" Směje se na ní Scott z balkónu.

"No, to tě trefím!" Směje se zpátky. Moje sestra se bez úspěchu snaží trefit Scotta ještě asi desetkrát a pak to vzdala. "Pro teď si vyhrál, ale já se vrátím pro odplatu!" Ukazuje na něj na balkón a Scott se směje.

***

Kluci šli zase trénovat a já jsem se ségrou v kavárně kousek od arény.

"Tak co, co se podělo. Jsem ráda, že si přijela, ale ty nikdy nepřijedeš takhle bez ohlášení." Sleduju svojí sestru a ona upíjí ze svojí kávy.

"Už mě to nebaví cestovat samotnou. Je to super, ale potřebuju se někdy taky o někoho opřít. Pojeď se mnou."

"Sophi já nemůžu. Teď fakt ne. Ani se mi moc nechce odsud odjíždět. Mám tu Scotta a psy." Kroutím hlavou.

"A nechceš třeba aspoň popřemýšlet o rodičích, co ti nabízeli?" Znovu to na mě zkouší.

"Nemám zájem o jejich milodary, nabídky v naší rodinný firmě ani žádný peníze. Nemám, prostě ne." Mračím se.

"Nojo, promiň. Já jen jestli si nezměnila názor." Smutně na mě kouká.

"Neboj, nezměnila. Co vůbec ty a Timm, nejsem slepá a vidím to. On má holku Soph, proč si s tím zahráváš." Sleduju jí a ona se začala smát.

"Hele s Timem brzdi, vše je v pohodě. Spíš co ty a Scott, vy dvě hrdličky. Slyšela jsem, že je to mezi vámi fakt vážný." Směje se aby odvedla mojí pozornost.

Mě tohleto co si slyšela ale vůbec nezajímá. Štve mě, že si sakra začíná něco se zadaným klukem!

"Já ti to nebudu říkat dokola Soph. Spálíš se věř mi, sice vypadá ale pořád je to hokejista. Já vím, že umí být hodný." Znovu se pokouším jí varovat.

Hockey LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat