"Takže dnes dáme ještě jednu procházku?" zeptal se Hugo, když došel po videu ke mně do pokoje.
"Hele, já musím pracovat, nestíhám nic, jinak, ráno tě hledali kluci," odpověděla jsem.
"Já vím, řekl jsem jim, že to není jejich věc," pousmál se.
"To je asi pravda," řekla jsem.
"Co nového?" zeptal se, když si sedl na postel.
"Asi nic, pořád sedím u fotek," usmála jsem se.
"Ukážeš mi kousek toho videa?" zamumlal.
"Ne," řekla jsem.
"Ale notaak," škemral.
"Ne, ještě jsem s tím nepohnula," pousmála jsem se.
"Tak jak myslíš," pokrčil rameny a odvrátil pohled pryč.
"Nehraj uraženýho," řekla jsem.
"Budu," odpověděl, "nechceš alespoň zkusit tu vířivku?" zeptal se.
"Hele, radši ne," zasmála jsem se.
"Ještě jsem tě tam neviděl," zamyslel se.
"Ani neuvidíš," řekla jsem.
"Musíš mi pořád dávat košem?" zamračil se.
"Promiň, přijela jsem sem pracovat, ne se flákat s hokejistama," zasmála jsem se.
"Ale notak, alespoň ta vířivka nebo bazén nahoře, musíš si taky chvilku odpočinout," odpověděl.
"Hele, kdyžtak zítra, ale jenom pokud vyhrajete," pousmála jsem se.
"To je vydírání," zamumlal.
"Není," řekla jsem.
"A co to teda je?" zeptal se.
"Já nevím," pokrčila jsem rameny.
"Takže zítra, jo? Slibuješ?" pousmál se.
"Pokud vyhrajete," řekla jsem a nervózně jsem na něj koukla.
"Tak jo, teda," souhlasil.
"Ale koukej, jak se mi povedly nějaký fotky," naznala jsem a sedla jsem si s notebookem vedle něj.
"Pořád fotíš jen Míňu a Myšiho, ne?" zamumlal po chvilce.
"To je jen jedna složka, tady mám tebe," řekla jsem a rozklikla jsem další.
"Ty jsou super," usmál se.
"Seš celkem fotogenickej, no, to pak jde samo," naznala jsem.
"Tak alespoň něco," zamumlal a dál si prohlížel fotky, "pošleš mi potom nějaký?" pousmál se a koukl na mě.
"Jo, jasně," přikývla jsem.
Po chvilce ticha se ke mně naklonil a spojil naše rty.
