"No moc ti to sluší," usmál se, když jsem přišla do obýváku v triku a kraťasech s logem Edmontonu.
"Musím nesouhlasit, Edmonton není zrovna jeden z mých oblíbených týmů," řekla jsem a sedla jsem si vedle něj.
"A komu fandíš?" zamumlal.
"Washingtonu, no a pak se mi poslední sezóny hodně líbí Calgary," odpověděla jsem.
"Calgary? Ale notak," zakroutil hlavou.
"No je tomu opravdu tak," zasmála jsem se.
"Fajn, zůstaneme u toho Washingtonu radši," naznal.
"Jak chceš," řekla jsem.
"Ještě víno?" zeptal se.
"Tak trochu jo," odpověděla jsem a on nám ještě dolil.
"Já si jdu ještě taky dát sprchu, než to začne, doufám, že u toho neusneš," řekl a odběhl pryč.
Já jsem mezitím projela instagram a koukala jsem, že Míra tam dával fotku z tribuny.
Hned jsem mu musela psát.
Tynn7: Co děláš na tribuně?!
jaromirpytlik_: Lehčí zranění. Bohužel.
jaromirpytlik_: Doufám, že nám ale budeš famdit i tak.
Tynn7: Budu, to se neboj.
jaromirpytlik_: Škoda, že nejsi tady, bysme mohli fandit spolu.
Tynn7: Promiň, Míro, ale mám teď lepší společnost.
jaromirpytlik_: Ajj, nějaká kámoška?
Tynn7: Spíš kámoš.
jaromirpytlik_: Měl by Hugo žárlit?
Tynn7: Mělo by mu to být jedno, když už spolu nejsme.
jaromirpytlik_: A sakra. Tak to bude vážný.
Tynn7: Uvidíme, každopádně taky pořádně fandi!
jaromirpytlik_: Neboj se.
"Tak jsem tady," ozval se Matěj a došel si lehnout vedle mě, "dokonce jsem ti nachystal už i ten pokoj pro hosty," usmál se.
"Fakt moc dík," řekla jsem.
"Neděkuj, příště spím já u tebe," zasmál se.
"Tak fajn," odpověděla jsem.
"Jak to vypadá? Už to začne?" zeptal se.
"Jojo, za deset minut," usmála jsem se.
"To je ještě času," řekl.
"No, ani moc ne," zamumlala jsem a sledovala jsem dál televizi, ale hodně jsem na sobě cítila únavu, "kdybych ti tu usnula, tak pardon," špitla jsem.
"Jestli chceš spát, nemusíme koukat," řekl.
"Já chci kluky vidět, jak hrají," odpověděla jsem.
"Ty je znáš nějak víc?" zeptal se.
"Jo, dá se říct, že jo. Jsem je v létě fotila a bylo to hrozně fajn," usmála jsem se.
"Ajaj," zamumlal.
"Co je?" nechápala jsem.
"Ale nic, jen ty kluky tam znám, lehce nebezpeční, co se holek týče," řekl.
"Kdo konkrétně?" špitla jsem.
"No, Míňa, Rašken, Pářa, Pytlajs a další výkvěty," odpověděl, "neříkej mi, že na tebe nic nezkoušeli," zakroutil hlavou.
"Ale zkoušeli, jen já jsem si uvědomovala, že tam jsem kvůli práci a ne kvůli nějakým románkům s hokejistama," odpověděla jsem.
Chvíli jsme si s Matějem ještě povídali a pak jsme hypnotizovali hokej, stejně jsem v polovině třetí třetiny usnula.
"Dobrou noc, princezno," zaslechla jsem ještě Matějův hlas a cítila jsem, jak mě pohladil po tváři.
