O několik dní později jsem byla už zase v klidu domova a přemýšlela jsem, co podniknout teď.
"Ano?" zamumlala jsem do telefonu.
"Ahoj, Týno, tady Katka," ozvala se moje kamarádka ze střední.
"Ahoj, co potřebuješ?" zeptala jsem se.
"Mám pro tebe nabídku, jen jestli máš teď v pátek a sobotu čas," začala.
"O co jde?" zamumlala jsem.
"Mám o víkendu fotit jednu svatbu, měla se mnou být jako druhá fotografka kámoška, co to dělá jen na cvik, ale byla teď na operaci s kolenem. Tak sháním někoho jako druhého fotografa, vím že fotíš, tak jsi mě napadla ty," odpověděla.
"To zní zajímavě, myslíš pátek jako pozítří?" zeptala jsem se.
"Ano, právě že jo," začala, "samozřejmě peníze za to jsou vyjednaný," řekla.
"Jo, určitě bych do toho šla, zní to super," usmála jsem se.
"Je to na statku kousek od Prahy, jedu autem, tak tě vemu klidně, máme tam zajištěnou stravu, ubytování přes 2 noci a tak," naznala.
"Tak jo, dáme si vědět ještě," řekla jsem.
"Všechno info ti napíšu do mailu nebo na mess," odpověděla.
"Dobře, tak zatím," naznala jsem a hovor jsem zavěsila.
O chvilku později jsem mířila ke stadionu v Pardubicích, kde jsem měla sraz s Léňou.
Konečně jsme byly domluvené na pokec a v devět jsme mířily do letního kina.
Užily jsme si po dlouhé době fajn den a já na chvíli vypla od práce a jiných povinností.
"Co vůbec v té Praze?" zeptala se.
"Jo, hele, dobrý to bylo, zítra vychází ten rozhovor s Martinem, tak jsem zvědavá, co na to řekneš," usmála jsem se.
"No to já taky, vypadá jako sympaťák," odpověděla.
"To on byl, no," řekla jsem.
"Hele, necul se tak a hokejisty už neber po tom všem," rýpla do mě Léňa.
"Neboj, neplánuju nic," usmála jsem se.
"Ale kdyby jo, čekám konzultaci," zasmála se.
"Já vím, kdyby něco, budeš první," řekla jsem.
"To doufám," odpověděla.
