Ráno jsem se vzbudila už v pět.
Přemýšlela jsem, jestli to nebyla chyba se Hugovi tak moc otevřít.
Nakonec jsem se vyhrabala z postele a po krátké procházce jsem běžela zpět na pokoj, kde jsem si nachystala techniku na dnešní den.
Vyrušilo mě zaťukání na dveře.
"Nejdeš na tu snídani nějak brzo?" zeptala jsem se, když jsem koukla na hodinky. Bylo sotva sedm.
"Nemohl jsem moc spát a viděl jsem tě venku," odpověděl Hugo.
"Aha, to chápu, taky jsem toho zrovna moc nenaspala, bohužel," špitla jsem a radši jsem si lehla ještě k notebooku, kde jsem měla rozpracované video.
"Jakto? Myslel jsem, že budeš mít klid, když už ti dva odjeli," pousmál se a sedl si naproti do křesla.
"Jo, to já taky, ale není tomu tak," řekla jsem.
"Něco jsi mi neřekla, že?" zeptal se.
"Nevím o ničem," začala jsem, "spíš proč ty jsi nespal?" snažila jsem se odvrátit pozornost od svých problémů.
"To je na dlouho," zakroutil hlavou.
"Času máme dost, když jsi přišel hodinu před snídaní," pousmála jsem se.
"Jen osobní problémy, zabouchl jsem se do jedné holky, ale ona mě asi bere jenom jako kamaráda," začal.
"Nene, zabouchlej Hugo?" zeptala jsem se.
"Už to tak bude," odpověděl.
"Měl bys jí to říct, jestli jsi to ještě neudělal," naznala jsem.
"Zkusím to, ale nevím jestli to má cenu, na hokejisty nemá nejlepší názor," zamumlal.
"Vždycky to má cenu," pousmála jsem se.
"Díky za podporu," řekl.
"Neodkládej to, ale," odpověděla jsem.
"Pokusím se," naznal.
"Vidíš a já jsem si myslela, že vy hokejisti se takhle zabouchnout neumíte," špitla jsem po chvíli.
"To jsi asi do teď narazila jen na ty špatný, kteří to neumí," začal, "víš, nejsme všichni stejní," usmál se.
"Já vím, Hugo," řekla jsem.
"A ukážeš mi kousek toho videa? O kterým jsi včera mluvila?" zeptal se, došel ke mně a rozvalil se na druhou polovinu postele.
"Neukážu, má to být překvapení," odpověděla jsem.
"Ale notak, Týno," řekl.
"Až toho budu mít trochu víc," pousmála jsem se.
"Fajn, to zní fér," přikývl a dáljsme si povídali.
