23.

141 14 2
                                    

Pohled Nishinoyi
Stále jsem měl ten obraz před očima. ,,Nishinoyo" uslyšel jsem tichounký hlas Asahiho. ,,Nishinoyo" hlas začínal nabírat na hlasitosti. ,,Nishinoyo" v tento moment jsem otevřel oči. Asahi stál nademnou a držel mě za ruku. ,, A-Asahi" řekl jsem šeptem. ,,Neboj jsem tady s tebou" začal mě hladit po ruce. Opravdu tohle není sen? Ne, není, jenom Asahi má tak jemné ruce. ,,Co, co se stalo?" Trochu jsem chraptěl. ,,Ztratil jsi hodně krve a upadl do bezvědomí" odpověděl mi Asahi. ,, A co Oikawa?" Ani nevím proč jsem se na to ptal, nejspíš ze strachu, strachu že ublíží Asahimu. ,,Oikawu i spolu s jeho kumpány Daichi zatkl. Nemusíš se ničeho bát" jemně se na mě usmál. Mě se na obličeji taky vykouzlil úsměv. ,,Tak by jsme mohli pokračovat, tam kde jsme zkončili" řekl jsem a při zpomínce, že jsme spolu šli na večeři jsem se usmál. ,,To by jsme mohli, ale až ti bude líp" řekl a obejmul mě. Obětí jsem mu opětoval. ,,Co jsi mi chtěl říct v té restauraci?" Zeptal jsem se zvědavě. ,,Uh um" úplně zrudl a rukama si zakryl obličej. ,,To je jedno" řekl a odešel. Trochu mě mrzí, že mi to neřekl.

Pohled Asahiho
Nečekal jsem, že se mě zeptá zrovna na tohle. Radši jsem, co nejdřív odešel. Šel jsem za Shimizu, potřeboval jsem pomoct naplánovat tu večeři. ,, Shimizu, potřeboval bych pomoct-" u stolu s ní seděl i Suga s Daichim. ,,S čím?" Zeptala se. ,,Chtěl bych Nishinoyu zase vzít na večeři" řekl jsem zbrkle celý rudý. ,,Posaď se a probereme to" řekla a tak jsem to udělal. ,, Chceš do té samé restaurace nebo jiné?" Zeptala se zalhleděna do nějakých dokumentů. ,,Asi jinou, na tuhle mám špatné vzpomínky" odpověděl jsem. ,, Tam na kraji města je pěkná restaurace a dobře vaří" promluvil Suga. ,, Jo, to je pravda" potvrdil to Daichi. Shimizu se usmála ,,Jo to by šlo" řekla. ,,Děkuju" odpověděl jsem a odešel do si pokoje lehnout.
Další den jsem ráno přišel za Nishinoyou.,,Co kdyby by jsme dneska večer dokončili to co jsme předtím začali?" Zeptal jsem se s mírným úsměvem. ,,Anoo" zajásal Nishinoya a obejmul mě, mě se rozšířil úsměv na rtech a objal jsem ho nazpět. ,,Děkuju" řekl najednou. ,,Za co?" Zeptal jsem se zmateně. ,,Za to že tu se mnou jsi" odpověděl s velkým úsměvem. ,,To já bych měl děkovat" odpověděl jsem.

Pomalu se blížíme ke konci a tak mám na vás takou otázečku. Chtěli by jste tady takovou "spicy" scénu?

Mission failed Kde žijí příběhy. Začni objevovat