Mission failed

15.

( ^ našel jsem komix k tomu co se tam děje^^)

Probudil jsem se poměrně brzo. Rozhodl jsem se jít nasnídat. Po snídani mě napadlo, že bych mohl jít za Asahim. Přišel jsem na jeho pokoj. ,, Asahi" řekl jsem při vstupu. Uviděl jsem spícího Asahiho. Ze spaní držel plyšovou vránu, podobnou té mojí. Trochu mi zčervenali tváře. Přišel jsem k němu. Tu vránu jsem dal bokem a vlezl si za Asahim pod peřinu. Chvíli jsem jen ležel, pak jsem svojí rukou zajel do jeho vlasů. Hladil jsem ho dokud se neprobudil. ,, Dobré ráno" pozdravil jsem. ,, Dobré" odpověděl. ,, Jak ses sem dostal?" Zeptal se po chvíli. ,, No ... přišel jsem. Nevadí ti to snad?" Radši jsem se zeptal a doufal že to to nevadí. ,, Nevadí jen mě to překvapilo" řekl. Pochvíli ležení jsme se konečně zvedli a šli na snídani. Teda Asahi, já jen seděl a sledoval ho. ,, ty nebudeš jíst?" Zeptal se mě pochvíli. ,, já už snídal než jsem za tebou přišel" řekl jsem a stále ho sledoval. Když dojedl, jsme šli do jeho pokoje. Chvíli jsme si povídali. Najednou se ozval výstřel. Vykoukl jsem ze dveří a uviděl Ryua. ,, Noyo, odveď Asahiho za Shimizu a pojď nám pomoct, zaútočila na nás Shiratorizawa" řekl a běžel dál. ,, Asahi rychle pojď " řekl jsem a chytil Asahiho za ruku. Odtáhl jsem ho za Shimizu. ,, Zůstaň tady" řekl jsem a odcházel. ,, Nishi, vrať se v pořádku" řekl Asahi a já se na něj usmál. Pak už jsem běžel pro zbraně, kde už byli všichni ostatní, dokonce i Suga. ,, Kde je Daichi?" Zeptal jsem se, protože u Shimizu nebyl. ,, je u mě v kanceláři" řekl Suga. Vzal jsem si svojí oblíbenou pistol a dal si jí za opasek ještě spolu s pár noži na boj zblízka.

Pohled Asahiho
Doufám, že se Nishimu ani nikomu jinému nic nestane. ,, Stává se tohle často?" Zeptal jsem se Shimizu. ,, Ani ne, ale nemusíš se strachovat. Oni to zvládnou." Řekla. Chvíli jsme seděli mlčky a pak se zeptala. ,, Ty máš Nishinoyu hodně rád že?" Řekla. ,, Možná i víc než bych měl" odpověděl jsem jí. ,, Jestli ho máš rád tak jak jsi myslím, tak ho vem někam na večeři nebo tak a hlavně mu to řekni" řekla. ,, když já nevím, jak by na to reagoval" smutně jsem sklopil hlavu. ,, Neboj, jestli ho máš opravdu tak rád. Udělej to!" Tím naše konverzace skončila, protože do dveří vletěl Daichi. ,, Prosím, pojďte oba se mnou" my jsme se s Shimizu na sebe podíval a šli za Daichim. Když jsme přišli na místo, nemohl jsem uvěřit svým očím a Shimizu vypadala taky zaskočeně.