Mission failed

10.

Pohled Tanaky
Další den jsem byl už v pohodě. Celý den ubýhal rychle. Večer jsem se rozhodl jít se projít. Šel jsem kolem základny. V dálce jsem uviděl Sugu a Daichiho, trochu jsem se usmál, když jsem je viděl. To co jsem, ale viděl potom mi vyrazilo dech a úsměv mi hned opadl. ONI SE POLÍBILI!! Proč? Vždyť Suga není žádná buzna. Utekl jsem za Shimizu a všechno jí řekl. ,, věděla jsem o tom" co? Jak? ,, oni ti to řekli?" Ptal jsem se. ,, ne, došlo mi to, jde na nich vidět, že jsou zamilovaní" Tak počkat. ,,Jak to že já to nepoznal?" Optal jsem se trochu drze. Ona se jen zasmála. ,, to poznají jen holky, je to takový holčičí šestý smysl" Stejně mi to příjde nechutný, ale budu to respektovat.

Pohled Nishinoyi
Uběhlo už několik dní. Dnes ráno jsem se probudil zase vedle Asahiho, ostatně jako každý jinný den. Dnes je poslední den, co budu u Asahiho. Upřímně se mi od tud nechce, ale zase je pravda, že mi chybí mise, proto se častokrát nudím. Včera byl Asahi celý den v práci. Docela by mě zajímalo, co dělal, když to bylo na celý den. ,, Dobré ráno" z přemýšlení mě vytrhl hlas probouzejícího se Asahiho. ,,Dobré" odpověděl jsem. ,,Pojď se nasnídat a na oběd bude překvapení" Jupí. Mám rád překvapení i když někdy jsem hrozně nedočkavý. Nasnísali jsme se se. Asahi řekl, že někam pojedeme tak ať se převleču. To jsem taky udělal. Došli jsme k autu a nasedli do něj. Jeli jsme do města. Přijeli jsme k nákupnímu centru.

Pohled Asahiho
,,Co tady potřebujeme?" Zeptal se Nishinoya. ,, Nepotřebujeme nic, ale určitě něco chceme. Takže si můžeš cokoliv vybrat." Chvíli na mě nechápavě díval a pak řekl: ,, ne to nemůžu, já si to zaplatím sám" zasmál jsem se. ,,To v žádném případě, něco ti koupím napamátku" nafoukl tvářičky a podíval se na mě ,, to chceš říct, že už se neuvidíme?" Ups. ,,Ne, takhle jsem to nemyslel. Určitě se ještě hodněkrát uvidíme a doufám, že to nebude zase kvůli zranění."

Pohled Nishinoyi
Šli jsme tedy do toho nákupního centra. Prošli jsme hodně obchody, ale já si stále nic nevybral. Šli jsme tedy na oběd. ,, Nishinoyo měl by jsis něco vybrát, nebudeme tady do večera. Chápu, že nechceš, abych za tebe utrácel, ale já ti chci něco koupit" Sklopil jsem hlavu. ,, jenže já nevím co. Chtěl bych něco, co mi tě bude připomínat, něco co je s tebou jaksi propojené. Jestli mě chápeš?" Usmál se na mě a kývl. Nakonec jsme prošli poslední obchod a já si stále nic nevybral. Když jsme prošli kolem hračkářství, do kterého jsme nešli protože jsem na to velký, tak mou pozornost upoutala plyšová vrána.

Pohled Asahiho
Cítil jsem, já mě zatahal za rukáv. Usmál jsem se na něj. ,, No ... ehm já vím, že jsem už na to velký, ale můžu tu plyšovou vránu?" Pokrčil jsem rameny. ,, Jasně" usmál jsem se. Šli jsme tedy pro tu vránu a mu ji koupil.