I. kapitola

106 12 5
                                    

Naiře bylo devatenáctnáct let. Třináct let co prožila v lesích z ní udělalo bojovnici. Občas vycházela mezi lidi, ale neměla je ráda. Mezi lidmi chodila v šatech, aby skryla svůj ocas a byla známa pod jménem "lady Keen". Keen v prastarém jazyce znamenalo "nikdo". Musela se vydávat za někoho jiného, protože by si ji někdo mohl pamatovat, jelikož měla jako jediná dlouhé bílé vlasy, krásnou tvář a ohnivé oči. V horách kde bydlela nosila úplý tmavý oděv, čelenku na kterou si připevnila rohy, vysoké boty a kožené rukavice. U opasku nosila dvě šavle se dvěmi zpětnými ostny, takže když něčemu nebo někomu zabodla šavli do hrudi a trhla zpět, vytrhla i kusy masa. Neobešla se ani bez dlouhé dýky u boku a několik nožů skrytých v oblečení.

Nebydlela v horách sama. V jeskyni byli i její přátelé, kteří byli jako ona. Byly to stvoření, které by neměly existovat, ale přesto tu byly. Byli to draci. Šest draků a dvě dráčata. Naira byla poloviční drak, takže jim rozuměla. Majestátní vůdce šedo-stříbrný drak se jmenoval Sëlwer. O něco mladší drak tmavě zelený Viischt se snažil chovat jako Sëlwer. Dvě černé dračice byly dvojčata a jmenovaly se Däischter a Nuecht. Stará bílá dračice a matka Sëlwera byla Mound. Nejmladší dračice s barvou dozlatova Gëllen byla Naiřina oblíbenkyně. Malé zelené dráčata Eichen a Ahorn byly od Nuechty a Viischta.

Draci byli mírumilovní a chytří. Vyhýbali se lidem a neútočili na ně. Neměli důvod je napadnout a jediný kdo lidi zabíjel z nich byla Naira, ale i ta jen tehdy, když to bylo nutné a zabití pak zamaskovala tak, že to vypadalo jako kdyby dotyčného zabil vlk nebo medvěd. Nikdo o dracích nevěděl. Avšak když šlo všechno dobře už hodně dlouho, najednou se to pokazilo.

Naira byla ve vesnici a prohlížela si stánky které před Vánocemi postavili na náměstí. Zastavila se u stánku se šperky. ,,Dobrý den lady Keen" usmál se prodavač ,,chtěla byste nějaký dárek pro přátele? Nebo si koupit něco pro sebe?" Naira se ladně usmála ,,Oh... myslím že mí přátelé šperky moc nenosí." Zvedla přívěsek na kterém byl vyobrazený drak chrlící oheň.
,,Jako vždy se díváte jen na dračí šperky?"
Naira se znovu usmála a kývla.
,,Tak to pro vás mám novinku lady Keen. Prý v horách nedaleko města Stadet zahlédli černého draka."
Naira se zatvářila překvapeně. ,,Ale draci přece neexistují!"
,,Také si myslím lady Keen. Podle mě viděli jen nějaký velký strom, ale nikdo neví..." prodavač pokrčil rameny.
,,Já tomu nevěřím." Prohlásila Naira, kývnutím se rozloučila a nenuceně šla dál. I když vypadala klidně všechno v ní vřelo a chtělo rychle zpět k drakům, ale Naira věděla, že by se tím prozradila. Prohlídla si několik dalších stánku, koupila si šálek teplého čaje a chtěla se vytratit. Zkazila jí to Midira, mladá dívka, která Nairu obdivovala. ,,Lady Keen! Jsem tak ráda že tady jste!" Naira se zářivě usmála a děkovala tomu, že se umí mistrně přetvařovat. ,,Zdravím Midiro. Jak krásný předvánoční večer."
Dívka se zeptala: ,,Lady, už víte co se stalo u Stadetu?"
,,Ano vím. Zahlédli prý černého draka."
,,Víte jak by bylo strašné, kdyby to byla pravda? Co kdyby ten drak přiletěl sem a spálil celou vesnici!"
,,A co když ten drak není zlý? Co když je hodný a nechce nikomu ubližovat?"
Midira se zahihňala. ,,Samozřejmě. Zase věříte, že draci nejsou zlí. Ale proč by byl hodný drak černý? Hodný drak by měl být bílý a krásný!"
Naira v duchu obrátila oči v sloup. Ach jo. Proč to nikdo nechápe? Pomyslela si, ale nahlas nic neřekla. ,,Nashledanou lady Keen. Snad se brzy uvidíme." Rozloučila se Midira a spěchala pryč. Naira si oddechla, rychle se vytratila a spěchala zpátky do dračí jeskyně. Musí si něco ujasnit.

Dračí bojovniceKde žijí příběhy. Začni objevovat