Dračí bojovnice

IX. kapitola

Několik hodin se téměř nic nedělo. Začaly se šířit různé domněnky a teorie o tom, co se mohlo stát. Postupně byli všichni prošacováni a byly jim zabaveny všechny ostré předměty. Čekala jsem větší zábavu, pomyslela si lady Keen. Doufala, že všichni budou panikařit a snažit se co nejrychleji najít vraha, ale nee oni to museli pokazit a jít na to rozumně.

U dveří se strhl nějaký rozruch. Lady Keen se zvedla a přiblížila se, aby zjistila, o co jde. „Všichni v modrém oblečení se okamžitě dostaví sem!" rozlehl se sálem silný hlas kapitána stráží. Lady Keen se okamžitě zavěsila do rámě Frenovi, aby jí nic neuniklo, protože Fren modré oblečení měl a ona chtěla být ve středu dění.Prošla s ním až ke dveřím, kde stál kapitán, stráže a nějaký podsaditý muž. Chvíli jí trvalo, než poznala, že to je Gilbert, který vždy pomáhal s vyšetřováním případů v okolí.

U dveří se seřadilo sedm žen a devět mužů, včetně Frena, kteří měli různé odstíny modrého oblečení. Vzápětí přibylo ještě sedm osob, které neměly oblečení čistě modré, ale místy modrá látka byla. Lady Keen mezi nimi poznala i Se'Lonerise, který zde byl s Florencií, což jí zvedlo náladu. Některé muže doprovázely jejich partnerky a naopak, stejně jako Frena lady Keen. Některé doprovázející osoby se jim podařilo od partnerů odvést, ale některé, stejně tak i lady Keen, prostě odmítly. „Byl mi svěřen do péče a já chci vědět, co se s ním děje." ukončila debatu se strážným, který se ji pokusil od Frena dostat pryč. Ten jen pokrčil rameny, že to není jeho problém, a nechal ji tak. Následně byli odvedeni do menší místnosti, což vyvolalo další protesty, ale nakonec se to přece jen bez úhony podařilo.

„Vy všichni jste nyní podezřelí." promluvil k nim kapitán „Každý mi teď nahlásí své jméno a jméno rodu." kapitán si sedl za stůl, vzal do ruky pero a kývl na prvního muže v řadě. „A řeknete nám konečně, co se tady vůbec vyšetřuje?" zeptal se jeden z mužů otráveně. „Ne" odsekl stroze kapitán a pokračoval v zapisování jmen. Jeho odpověď vyvolala nespokojené mumlání, ale nikdo zřejmě neměl dost odvahy dál vyzvídat. „Lady Keen z rodu Lunojezdců a Fren z rodu Beleffa." zavrkala trochu svůdně lady Keen. Kapitán to začal psát, ale pak se zarazil. „Rod Lunojezdců? Ne, že bych vám nevěřil lady Keen, ale o tomhle rodu jsem nikdy neslyšel. A Beleffa? Vždyť to je už vymřelý rod." Lady Keen se pousmála a její mrknutí bylo ladnější než mávnutí andělských křídel. „Lunojezdci jsou z velmi dalekého severu a já jsem jedna z mála, která doputovala tak daleko na jih. A Fren je poslední známý potomek z rodu Beleffa. Než mi byl svěřen, tak jsem také myslela, že rod Beleffa již vymřel." Vypadalo to, že kapitán tohle vysvětlení minimálně prozatím přijal, ale Fren byl lehce zmatený, protože při zmínění rodu Beleffa kapitánovi přelétl přes obličej stín. O tomhle rodu Fren téměř nic nevěděl. Jedině to, že se má vydávat za syna Alshelfa a Filshey. O nich také věděl ho... nic.

Po sepsání všech jmen předstoupil před ně Gilbert. Pohlédl na něco, co celou dobu držel v ruce a pak přelétl očima ostatní. „Omlouvám se za nepohodlí." řekl postaršímu muži, ke kterému přistoupil a začal prohlížet jeho svítivě modrý oděv. Tak to udělal ještě u dalších dvou osob a pak se postavil před Frena. Zopakoval stejnou větu a začal s prohlídkou. Lady Keen si všimla, jak na setinu vteřiny strnul, ale hned pokračoval dál, jako by se nic nestalo. Gilbert vstal a něco rozrušeně šeptal kapitánovi. „Děje se něco?" zeptala se se zmatenýma očima lady Keen. Cítila, jak po nich ostatní vrhají ostatní nedůvěřivé pohledy. A to bylo přesně to co chtěla. Kapitán její otázku ignoroval a rozkazem nechal ostatní vyvést z místnosti. Z účastníků plesu zůstala jen Fren a lady Keen, která odmítla odejít, protože je prý její svěřenec a ona musí být s ním (což dnes řekla už poněkolikáté a stále to fungovalo). Gilbert se přitočil k Frenovi. „Jak vysvětlíte, že máte utržený kousek kabátce?"

Fren se na Gilberta nechápavě podíval, a pak začal zkoumat své oblečení. Gilbert měl pravdu. Vzadu v levé části kabátce byl utržený kousíček látky a zůstal tam ošklivý zub. Fren pokrčil rameny. „Nemám tušení, kde jsem se mohl zachytit a poškodit tak svůj oblek." odpověděl. „Když jsem mu tyhle šaty dávala, tak rozhodně tam ta díra nebyla." zamračila se lady Keen, „Teď budu muset ten kabátec nechat spravit. Ale jak tohle pomůže vyšetřování? A co se vlastně stalo pane Gilberte?" stočila svou pozornost na něj. „Není mi to příjemné," začal Gilbert, „ale musím zde pana Beleffa obvinit z vraždy pána tohohle domu."