Dračí bojovnice

V. kapitola

Fren byl celkem dobrý. Bohužel pro něj jen celkem, což Naiře nestačilo. Začala ho učit etiketě a Fren ji za to často nesnášel. Denně se musel učit jen správně uklánět, mluvit nebo třeba tančit, což mu šlo asi nejhůř. Naira ho peskovala za každou chybu a draci z toho obvykle měli zábavu. Zvlášť dráčata. Po několika dnech se Naira rozhodla, že Frenovi ukáže něco, co by jí v budoucnu mohlo pomoci. Vezme ho proletět se na drakovi.

Fren seděl a odpočíval. Naira k němu došla s úsměvem, který nevěstil nic dobrého. S povzdechem se zvedl. „Čím mě budeš trápit dnes?" Zeptal se rovnou. „Pojď a uvidíš" řekla jen a vybídla ho rukou k okraji jeskyně. Stála tam Gelen a pozorovala je. Fren si nebyl jistý, ale připadalo mu, že se dívá přívětivě. Naira k ní došla a ohlédla se na Frena. Váhavě k nim došel a nejistě si prohlížel dračici a dračí dívku. Naira mu nastavila sepjaté ruce a řekla „Nasedej." Fren na ni vyděšeně pohlédl. Sice si na draky zvykl a začínal je i trochu mít rád, ale stále z nich měl respekt. „P-proč?" Zakoktal se Fren. Naira přimhouřila oči a zopakovala „Nasedej!" Položila na to mírný důraz a Fren se radši dál nehádal, protože při jejich první a poslední hádce dostal co proto. A to použila pouze ruce. Opatrně s Naiřinou pomocí vylezl na dračí hřbet a přemýšlel, čeho se může chytit. Naira u něj byla v okamžiku a poradila mu, jak se posadit, aby to bylo bezpečné a drakovi to nevadilo. Sedla si za něj, dál znamení Gelen a vzlétli.

Fren z toho byl uchvácený. Ze začátku měl strach otevřít oči, ale po Naiřině přemlouvání je přece jen otevřel a nestačil se divit. Mnoho lidí by se pravděpodobně bálo, ale Fren mezi ně nepatřil. Cítil, jak kolem nich proudí vzduch a užíval si, když prolétali mezi mraky. Když pohlédl dolů, vše bylo malinké a on byl šťastný. Jakoby se všechny hranice rozbily, pravidla zrušily a on byl volný jako pták.

Když přistáli před jeskyní, Fren se jen usmíval a vzpomínal na let na dračici. Ten večer došel za Nairou a zeptal se na otázku, která mu v hlavě ležela už dlouho. „Jak mluvíš s draky? Oni opravdu něco říkají?" Naira na něj překvapeně pohlédla, protože tuhle otázku nečekala. „No... Když se nad tím zamyslím, tak oni tak úplně nemluví. Spíše jsou to náznaky, kterým dokážu porozumět a jakoby převést do řeči. Nevím jak přesně bych to vysvětlila, protože to je složité, ale snad jsi to trochu pochopil." Řekla a pak se zarazila nad jinou věcí. „Proč ti to vlastně všechno říkám? Ty to vědět nepotřebuješ." Pak jen mávla rukou. „Nenapadá mě nic jak mi tímhle můžeš uškodit, takže to nevadí." Fren chvíli ještě postával u ní a nevěděl, jak zareagovat. Rozhodl se prostě jít spát a tak i učinil. Další den znovu cvičili etiketu a Fren mohl jen doufat, že ho ještě někdy vezme proletět.

O několik dní později Naira Frena znovu vzala proletět na drakovi. Tentokrát na Viischtovi. Fren byl z toho okouzlený, jako prvně a doufal, že let potrvá věčně. Bohužel jeho přání bylo nesplnitelné.

Od té doby jednou za čas létali na dracích a někdy Naira nechala Frena letět samotného. Pak přišel den, kdy Naira přinesla společenské oblečení a začala mu vysvětlovat jeho roli. „Přijdeš tam se mnou jako doprovod a já tě seznámím. Bude lepší, když nebudeš příliš mluvit. Po nějakém čase já zmizím. Kdyby se někdo ptal, tak jsem si šla upravit toaletu." Fren nechápavě zvedl obočí. „Šaty" objasnila to a Fren přikývl. „Až se znovu objevím, ještě chvíli zůstaneme a až to bude bezpečné, tak odejdeme. Všechno jasné?" Zeptala se Naira. „Co budeš dělat?" Zajímal se Fren, ale Naira mu to odmítla prozradit. „To se tě netýká." Řekla jen a nechala Frena na pochybách. O tři dny později začínal ples.