Luna 2 ✓ || Lim Yanchen

15* kapitola

Zeren

Jsem nervózní, tak jako nikdy, Kersee mě navléká do oblečení, které pro mě s Lilly vytvořili, a já mám mezitím hlavu plnou nespočtu myšlenek. Co když ho tam ztrapním? Co když nebudu tak majestátní, jak všichni vlci čekají a Yanchenovi se vysmějí a místo toho, abych mu pomohl mít ve smečce větší autoritu, mu jí ještě shodím?? Zděšeně se zadívám na Kihyuna, který si upravuje vlasy, když už na sobě má oblečení od Kersee. Nejhorší je...že mu to šíleně sluší, to, jak chodí, jak se nese v tom oblečení, jaké dává pohledy. Je tak majestátní, tak vznešený. A pak jsem tu já. Moje oblečení je lehce odlišné od toho jeho, ale ne zas tak moc. Je to spíš o barvách, jeho oblečení je do modré, ale to moje je spíše do fialové. Jak se mám tvářit sebevědomě a vznešeně, když půjdu vedle Kihyuna, vedle kterého budu vypadat jako brambora??

„Zeren, pořád sebou jen šiješ," zasměje se Kersee a tím strhne pozornost na mě. Kihyun odloží sponečky a zadívá se na mě, zatímco Zhangjing, který je kousek opodál a upravuje si boty zvedne hlavu. „děje se něco?" usměje se na mě Kersee. Jen zakroutím hlavou s tichým to nic. Kersee mě dostrojí, upraví mi vlasy a usměje se. 

„Tak já se dojdu také obléknout." zašvitoří a se Zhangjingem vyjdou z pokoje. Sednu si na židli a s těžkostí vydechnu, zatímco sleduju, jak se mi třesou ruce. Trhnu sebou, když ucítím dotek a zvednu hlavu a zadívám se na Kihyuna, který mi jemně pokládal ruku na rameno.

„Jsi nervózní, že?" usměje se a sedne si vedle mě na židli. Jen tiše přikývnu, zatímco on vezme moje ruce a pohladí mě po nich. „Také jsem." usměje se. Překvapeně trhnu hlavou.

„Proč? Nemáš proč." zašeptám překvapeně. Jemně se usměje.

„Byl jsem na takové slavnosti jen jednou, od toho, co Changkyun zmizel, jsme slavnosti nepořádali...tohle bude podruhé, co mě smečka uvidí s ním po boku a chci, aby nás viděli majestátní tak, jak si nás pamatují," lehce se usměje. „nechci mu nic zkazit, tohle bude pro něj veliká příležitost, ukázat se smečce v celé své velikosti a já chci být jeho podporou, ne někým, kdo by ho stáhnul." usměje se na mě a pohladí mě po vlasech. Jemně přikývnu, i když jeho obavy nechápu, nebo tedy chápu, ale ne z jeho pozice, vždyť je přeci nádherný a úžasný, nemá se čeho bát.

„Já si myslím, že se nemáš čeho bát, vypadáte vedle sebe nádherně a oba majestátně," usměju se a přikývnu. „jenže já...nejsem tak nádherný jako ty a ani tak ladný a vznešený. Bojím se, že Yanchenovi šlápnu na nohu při tanci, že se vlci budou smát jemu. Že... já nevím zakopnu a strhnu ho na zem a shodím ho takhle před vlky..." špitnu a skousnu si zničeně ret.

„Neboj se, vůbec na to nemysli. Představ si, že jdete jen vy dva, nikdo jiný tam není, to mi na poprvé pomohlo, když jsem byl nervózní. Jste tam jen vy dva, spolu a nikdo jiný," cítím v jeho hlase úsměv. „moc ti to sluší, Zeren, a vlci na tobě budou moct oči nechat." přikývne nadšeně.

S třepotajícím se srdcem a několika slovy pro kuráž vyjdu ze dveří pokoje, když pro nás Kersee přijde, že je čas. Dojdeme až k velikým dveřím, kde chvíli čekáme, než se z druhé strany chodby ozvou kroky. Otočím se a vytřeštím oči, když ho uvidím. Vypadá nádherně. Má vyčesané vlasy nahoru a jeho oblečení mu padne naprosto dokonale. Vypadá tak mužně a tak sebevědomě, i když si všimnu, jak se zatřese, tak stejně v jeho chůzi cítím jisté sebevědomí. Jeho vůně je opojující a vypadá opravdu nádherně. Usměje se na mě a dojde ke mně, zatímco Lord Lim dojde ke Kihyunovi a začne mu něco šeptat.

„Sluší ti to." vyhrkne dřív, než se stačím nadechnout. Lehce se zasměju.

„Chtěl jsem říct to samé." skousnu si ret a dám si vlasy za ouško. Usměje se na mě a nabídne mi rámě. Jemně se ho chytím a postavím se z jeho pravé strany a několikrát se zhluboka nadechnu.