Luna 2 ✓ || Lim Yanchen

4* kapitola

Yanchen

Korunovace na alfu pro mě byla...plná nervů, nezáleží na tom, co mi kdo řekne...jak se mě kdo snaží uklidnit, ty pochybnosti se mě drží jako klíště. Nevím, jak od těch myšlenek utéct, jak se od nich odprostit. Jako by to snad ani nešlo.

Sedím v lese, pod mohutným stromem, o který se zády opírám. Potřeboval jsem být sám. Korunovaci jsem nějak zvládl...první poradu s vlky...máma a Yanjun mi museli hodně pomáhat. Ale jakmile jsem se dozvěděl, že...za dva dny musíme do lidského království Raggs, tak...najednou mi srdce sžírá pocit, že to nemůžu zvládnout.

Tak jako si velení smečky předávají alfy, tak i lidští králové se mění. Starý král poučí budoucího, řekne mu o naší dohodě, o možnosti naší ochrany pro ně...nový král se samozřejmě může rozhodnout dohodu neuzavřít, ale...to by pro ně byla skoro jistá sebevražda. Ne přímo pro království Raggs, protože to je obklopeno vesnicemi, ale hlavně jde i o přilehlé menší vesnice, které jsou blízko lesu. Pumy a medvědi lidé napadají odjakživa, bez ochrany proti nim lidé nic nezmůžou. Máma říkala, že se stresuji zbytečně, že oni tu dohodu přijmout, že za celou dobu, co byl táta Alfou se nestalo, aby někdo s dohodou nesouhlasil. Ale já mám divný pocit a nedokážu se ho zbavit. Zároveň cítím...jako by všechny ty negativní pocity kopaly obrovskou propast...propast mezi mnou a ostatními. Neměl bych dovolit, aby ta propast byla tak velká, aby se ke mně nikdo nedostal. Nechci přece zůstat sám a osamělý.

„Vždycky utečeš sem," Ozve se jemný hlas, zvednu hlavu a zadívám se na Lilly. „musíš se vzchopit, Yanchen...já vím, jak moc je to pro tebe těžké, ale pokud se nevzchopíš, nikdy nepůjde nic hladce." Sedne si ke mně a vážně se na mě zadívá.

„Ale-" nadechnu se, ale ona zvedne ruku, aby mě utla.

„Přestaň pořád fňukat, Yanchen," řekne vážně a já div nevypísknu, ale alespoň sklopím hlavu. „všichni to mají těžké, ale musíš s tím něco dělat, ne se všemu a všem ztranit...tvojí mámě to dělá starosti, vidí, jak se uzavíráš do sebe...musíš se dát trošku dohromady," flákne mě do ramene. „všichni ti pomůžeme, jak budeme moct, ale ty se musíš taky snažit. Jsi dospělý a jsi jmenovaný alfou, nemůžou za tebe všichni ostatní všechno dělat navždy." Vážně se na mě zadívá. Nadechnu se a začnu kývat hlavou. Nevím, jak to dělá, ale vždycky mě dokáže nakopnout. Možná je to tím, že si nebere servítky. Že mi to řekne od srdce bez toho, aniž by mi mazala med kolem pusy. A někdy je to to, co potřebuji.

Zhluboka se nadechnu, když se zadívám do zrcadla. Kersee mi donesla mé oblečení alfy a navíc musíme za chvíli vyrazit do Raggs. Cítím se hloupě, kvůli tomu, že nám cesta potrvá déle, hlavně proto, že nemůžu běžet jako vlk. Lilly mě za to skoro zmlátila s tím, že ani Kihyun není vlkem, takže to není nic, co by někoho zpomalovalo. Koně tu nemáme, vlci je nesnáší, takže musíme pěšky. Máma mi vyprávěl o tom, že jí jednou táta daroval koně...prý ho pojmenovala Destiny jako osud, protože táta byl její osud. Měl prý nádherně jemnou a bílou srst, ale...koně se nedožívají vysokého věku, Destiny přežil tátu jen o pár let.

Vydáme se lesem, do království Raggs pěšky, já, máma, Yanjun a Lilly. Už tak nás jde moc, podle toho, co vím, tak na projednávání dohod chodí jen Alfa a jeho pravá ruka, ale...nemyslím si, že bych to bez mámy a Yanjuna zvládl.

„Nebude na tom nic divného, jsi jmenovaný alfou sotva pár dní, království to pochopí." Zakývá máma hlavou, aby mě uklidnil. Zatřese se mi dech nervozitou, když se zhluboka nadechuji.

Dojdeme na okraj lesa, kde už se tyčí hradby kolem hradu a hlavního městečka. Je to opravdu nádhera, chvíli se užasle dívám, než mě opět pohltí nervozita. Stráže u hlavní brány nás pustí dovnitř, jeden z nich nás začne vést přímo do hradu, kde už nás, dle jeho slov, očekává nový král.