Luna 2 ✓ || Lim Yanchen

17* kapitola

Zeren

Najednou jsem měl smysl života, jak jsem se před tím jen životem potloukal jako loutka vedená nitkami neznámého loutkáře, tak jsem konečně věděl, že jsem to já, kdo vede svůj život. Díky Yanchenovi jsem se cítil jako to nejcennější na tomhle světě, cítil jsem se jako někdo, kdo je na tomhle světě opravdu důležitý. 

Dny ubíhali jako voda. 

Xukun a Luhan nadšeně poletovali po sídle se svými spřízněnými dušemi Yixingem a Yunlongem. Ukazovali jim vše kolem a nakonec se sem přestěhovali a nikdy jsem ty dva neviděl tak nadšené.

Zrovna sedíme v jídelně, já, Lilly, Xukun a Luhan. Zrovna poslouchám, jak se ti dva nadšeně baví a štěbetají jeden přes druhého. Ujídám pražené ořechy, které přinesla Lilly z jedněch z jejích mnohých výletů po světě, skrz dveře v sídle. Podle Kersee se setkávají s různými čarodějkami kvůli tomu, že má Lilly neuvěřitelné schopnosti. Zvednu překvapeně hlavu, zrovna když se ti dva baví o tom, že bude brzy zatmění a že neví, jestli se dokážou o svou spřízněnou duši postarat. Zadívám se lehce na Lilly a ona si lehce odkašle.
„Xukun, Luhan." odkašle si a zadívá se na mě, abych pokračoval, protože neví jak. Podrbu se na bradě.

„No, jen...nemyslíte si snad, že budete v tom páru...no, jakože samci." odkašlu si. Oba na nás vytřeští oči a skoro až dotčeně se chytí za srdce.

„Samozřejmě!" vyhrknou zároveň. S Lilly se zasmějeme.

„U Vás to bude jako u vlčic, když už si najdou spřízněnou duši, tak jsou to pořád, no, samice, takže roli vlka – samce, převezme spřízněná duše. Vy dva, no... um, neberte to osobně, ale nejste zrovna samci." zasměje se, když dopoví větu. Začnu se hned smát, když si přestavím Xukuna jako samce a vyprsknu smíchy. Oba nafouknou tváře a hned se zvednou než se zarazí, když ve dveřích uvidí Kihyuna, jak se taky pobaveně směje.

„KIKI!" vyjeknou oba dotčeně.

„Bude to tak, jak říkají," zasměje se a pohladí je po vlasech. „budete plnit roli samiček, takže se na to připravte." zasměje se na češ oba vyjeknou, že to tak nebude. No, jsem zvědavý, jak Yixing a Yunlong budou reagovat až jim ti dva řeknou, že jsou jejich samičky. Zakroutím hlavou a pomůžu Lilly uklidit stůl a pak s Kihyunem dojdeme do knihovny, kde se se mnou posadí a začne mi pomáhat se čtením, abych byl vzdělaný a mohl Yanchenovi plnohodnotně pomáhat. Kihyun říkal, že by mě mohl učit Yanchen, ale vzhledem k tomu, že má teď hodně práce ohledně rebelujících vesnic, tak jsem ho nechtěl rušit.

///

Už uplynul rok od toho, co mě Yanchen zachránil, od toho, co jsem se stal Lunou. Nikdy jsem nevěřil, že bych se mohl tak rychle aklimatizovat na tenhle život. 

Zavrním, když se probudím ze spánku a první, co vidím, je jeho tvář. Usměju se a jemně se k němu přisunu a přitulím se do jeho náruče a slastně zavrním. Ze spánku mě pevně obejme a nosem se otře o moje vlasy a několikrát se zhluboka ve spánku nadechne a  slastně zavrní. Usměju se a také nosem přejedu po jeho krku a zhluboka se nadechnu. Nedokážu si představit, že bych teď žil jinak. 

S Yanchenem jsme postavili malé pomníčky mých rodičů na zahradě, nevím, co se stalo s mojí sestrou a možná to ani nechci vědět. Changkyun s Kihyunem žijí teď hlavně v domečku, do sídla chodí jen občas, spíš na návštěvu, kolikrát ale ani nevíme, kde jsou, cestují spolu po různých zemích a oblastech díky dveřím v sídle a tráví tam několik týdnů. Myslím, že si tím vynahrazují to odloučení, navíc oba jsou volní od svých povinností, takže chodí, kde jen můžou. Yanjun se Zhangjingem se přestěhovali k Zhangjingovým rodičům poblíž města, aby mohli pomáhat s udržováním domu a zahrady už starých rodičů. Xukun a Luhan konečně přišli na to, že opravdu nejsou samci a teď se tím všude chlubí. Tao se na ně znechuceně dívá pokaždé, když přiběhnou s tím, že měli úžasný sex.

„Vyspal ses?" usměje se na mě Yanchen už jen podle hlasu. Jakmile otevřu oči a zadívám se do jeho tváře, tak se zaculím, když vidím jeho nádherný úsměv.

„Mm." zavrním a vtisknu mu pusu, která je mi hned oplacena a zavrním.

„Napadlo mě, že by jsme mohli dneska do Grány, nemám žádné plány a mohli bychom se projít po městě." zavrní a pohladí mě po zádech.

„To zní jako moc hezky strávený den," přikývnu. Nadšeně vstanu z postele a doběhnu do koupelny a za sebou slyším jemný smích. Opláchnu se a začnu se hned oblékat, zatímco se Yanchen válí v posteli. „no tak šup!" popoženu ho. Zasměje se a přikývne a začne se pomalu vláčet z postele. Po cestě mu vtisknu několik pusinek a zatímco se Yanchen opláchne, tak dojdu do kuchyně, abych nám připravil nějaké jídlo.

„Jdete někam?" uslyším za sebou a s úsměvem se otočím.

„Jdeme do Grány." nadšeně se zatetelím, o Gráně jsem toho hodně slyšel, ale nikdy jsem tam ještě nebyl, za tu dobu, co jsem tady, tak jsme byli v několika zemích, ale zatím ne v Gráně.

„Asi půjdu s Vámi, mrknu se tam na market." přikývne Lilly a dojde ke mně, když jí podám jeden talíř s jídlem. Přikývnu.

„Tak já to řeknu Chenniemu a za půl hoďky u dveří?" usměju se a ona přikývne. Už jsem přestal žárlit, hodně dávno, ve chvíli. kdy jsem si uvědomil, že nemám proč. Lilly je pro Yanchena jako sestra a pro mě je moc blízká přítelkyně. které mohu říct vše, i to. co se stydím nebo bojím říct Yanchenovi.

„Zatím řeknu Taovi, aby do té doby než se vrátíme, dával pozor na smečku." usměje se.

Dojdu zpět do pokoje a po krátké snídani a chvíli mazlení se vydáme ke dveřím, kde už na nás čeká Lilly. Otevře dveře a hned nás ofoukne jemný vánek. Vkročíme do lehké záře denního světla a vyjdeme na nádherném předměstí Grány. Projdeme po malebných mostech, zatímco se unešeně rozhlížím.

„Tak já jdu na market, sejdeme se při západu slunce u dveří." usměje se Lilly. Hned Yanchena zatahám za rukáv.

„Já chci taky na market." vyjeknu a on se nakonec zasměje a společně dojdeme až na náměstí nádherného města. Přejdeme malebný most porostlý jemným břečťanem, zatímco pod námi líně teče malá říčka. Lidé na náměstí jemně volají, abychom se šli podívat na jejich zboží, zatímco kolem chodí vlci ve svých vlčích podobách jako strážci a dávají pozor, aby se tu nedělo nic špatného. Všichni nás zdraví a já se usmívám nad vším tím.

„Pardon." ozve se vedle nás mužský hlas.

„To nic," mávne Lilly rukou a opráší si rameno a usměje se na nás. „hele." ukáže na jeden stánek, kde mají několik látek. Hned se tam nadšeně rozeběhneme. Yanchen stojí opodál a sleduje nás, zatímco se přehrabujeme v látkách.

„Lilly." vytřeštím oči a chytím ji za ruku. Zvedne ke mě oči zalapám po dechu a ukážu na její ruku. Hned, co se na svoje předloktí zadívá, tak se jí podlomí nohy a padne na zem. Yanchen k nám hned doběhne.

„Honem, musíš ho najít." vyjekneme zároveň, zatímco sledujeme, jak se jí na zápěstí tvarují dvě tlapky. Hned několikrát konsternovaně přikývne, než se rozeběhne pryč. Yanchen se šťastně usměje a dojde ke mně a obejme mě kolem pasu.

„Tohle by ti slušelo." ukáže na látku a já si jí začnu prohlížet.

„Myslíš?" usměju se a vtisknu mu několik pusinek.

Nikdy jsem nevěřil, že muž život bude mít větší smysl, myslel jsem, že budu obyčejným sedlákem do konce života, ale místo toho je vše úplně jinak. 

Zatímco jsem sledoval, jak na konci zlaté uličky stojí muž, kterého jsem miloval a já k němu kráčel, zatímco mě za ruku vedl Kihyun a šťastně se usmíval, Changkyun stál u Yanchena a šťastně se usmíval, zatímco spojoval naše ruce a odříkával několik krásných slov, než jsme si vyměnili naše sliby a já mohl být se všemi, koho mám rád, ještě když všichni z nich jsou šťastní. Neměli jsme nejlepší start, přišel jsem o svojí rodinu, ale místo toho jsem jednu získal. Získal jsem muže, kterého můžu milovat celým srdcem a vím, že je to neustále málo, protože on mě miluje ještě mnohem víc. 

T H E    E N D