Luna 2 ✓ || Lim Yanchen

9* kapitola

Lilly

Všem nám bylo šíleně. Seděla jsem na římse balkónového zábradlí zatím, co k nebi stoupal měsíc. Nikdo z nás neví, co bude dál. Kersee se bojí toho nejhoršího, obě vidíme, co se děje a ne jen my, vidí to celá smečka. Vidíme, jak Kihyun slábne, jak nedokáže pořádně ani chodit, aby ho nepolévali mdloby. Kolikrát nedokáže být ani vzhůru. Yanchenovi to přímo nikdo ještě neřekl, ale myslím, že to sám cítí, z nás i z Kihyuna. Všichni se bojíme, že tu Kihyun dlouho nevydrží. Všichni víme, že to byla Minhee, Yanchen nám to jen potvrdil, když řekl, že cítí svojí jinou Lunu jinde.

Jakmile jsem viděla tu značku na jeho zátylku. Jakmile jsem viděla, jak se mu kolem té značky sbíhali nápisy, které vedli až za límeček na jeho záda, tak jsem věděla, že je něco špatně. Věděla jsem, že to neznačí nic dobrého. Kersee byla skeptická, nevěřila mi, ne proto, že by si myslela, že si vymýšlím, ale proto, že magie jakou v sobě mám já, jakou vidím v ostatních není normální.

„Napadl mě plán," řeknu druhý den, když si sedneme u Kersee v pokoji. Táta přikývne, ať pokračuju. Zadívám se na Kihyuna, který se nepřítomně opírá o Yanchena, na kterém je vidět, že je celý rozhozený a nesvůj. „půjdu pátrat do vesnice, jelikož...jsem jediná, která vidí ty značky, co má Yanchen a Minhee, tak jsem nejjistější volba." Máma se celá napne.

„Ale co když tě třeba zajmou nebo tak." zavrčí hned a založí si ruce nad tím, jak se jí ten nápad nelíbí.

„To...to je to, v co doufám," šeptnu a všichni vytřeští oči. „jinak pravou Lunu nikdy nenajdeme, nejistější bude, když se budu šťourat a budu nápadně hledat ve městech, aby si mě ti, co Lunu zajmuli, všimli, jelikož jako tvoje pravá ruka bych jim i já mohla sloužit jako prostředek pro vydírání, tak by mě zajali a tím bych se dostala hned k Luně, jakmile by mě zajali, tak by mě táta mohl snadno vystopovat." řeknu na jeden nádech, aby mě nikdo nepřerušoval. Mamá vstane a začne chodit po místnosti s nesouhlasným mručením.

„To je...dobrý plán." hlesne táta a prolomí ticho.

„Mohla bych ti udělat sledovací amulet, mohl by být veliký jako náušnice, ať máme více možností pro případ, že by blokovali pach, pokud mají čarodějku tak ale zablokuje i tohle." přikývne Kersee se zamyšleným výrazem.

„Ale co když se ti něco stane." ozve se hned máma a založí si ruce. Dojdu k němu a nechám se stáhnout do obětí.

„Nic se mi nestane." zakroutím hlavou. Chvíli se objímáme, než se máma uklidní s tím, že jestli se mi něco stane, tak mě zabije.

„Vyjdu už dnes." šeptnu a zadívám se na ostatní. Kihyun jen přikývne.

„Chtěl bych ještě vidět Yanchena se s pravou Lunou." zašeptá slabě, všichni vytřeštíme oči.

„Mami-"

„Chci vědět, že budeš v dobrých rukách, než odejdu." pohladí ho po ruce a usměje se na nás. Yanchen hned vzlykne a s pláčem Kihyuna obejme. Uhnu pohledem ve snaze zabránit svým slzám. Nikdo jsme to nechtěl říkat nahlas, i přes to, že to většině z nás proletělo hlavou. Ale říci to nahlas je jako přiznat si pravdu, pravdu, která není příjemná. Fakt, že by nás Kihyun mohl v brzké době opustit je...až moc jistý. Ale i přesto, že to tohle není nic, co by se mělo ostatním přát, možná, jen možná je to dobře, Kihyun se už nebude trápit, bude se svým Lordem Lim, budou spolu a to je něco, co bychom jim všichni přáli.

Dojdu pomalu do pokoje. Převléknu se do černých kalhot s vysokým pasem a volné červené halenky s dlouhými rukávy, kterou si zastrčím do kalhot. Zapnu si dlouhé rukávy knoflíčky u zápěstí a obuji si kozačkové boty na středním podpatku. Dojdu za Kersee, která mi v malé krabičce předá náušnice, které stihla začarovat. Nasadím si je a udělám si takový polo culík tak, aby mi vlasy schovávali uši. Vezmu si šátek, který Yanchen měl u sebe a ovážu si ho kolem pasu.