Zradit.

8.

Osušil jsem se, oblékl a sedl si na pohovku. Yori zatím chystal něco k jídlu. Stoupnul jsem si, ohraničil celou mysl od vnějších vlivů a zaměřen pouze na jediné jsem přistoupil k pultu. Usmál se na mě a pokračoval v mazání chleba. Já nenápadně rukou naznačil noži, aby se vyndal ze stojanu. Mám ještě možnost ucuknout, vrátit se zpět, přestat, ale co by to byl za život na útěku a v nejistotě? Navíc, před očima mi mihla matná vzpomínka ženské postavy a její srdcervoucí výraz, když ji odváděli do vězení. A v tom okamžiku mě strnulý Yori vyděšeně pozoroval. Nůž levitoval u jeho krku.

Nejprve se pokusil svým "vnitřním okem" zjistit, kdo ho ohrožuje, ale jakmile si všiml volné rukojeti, jeho pohled se obořil na mě.

„Kaito... co to děláš?" začal se ptát. Také jsem cítil letmý dotyk na ohrazení mé mysli. Nepropustím ho!

„Zachraňuji moji matku," odpověděl jsem, snažil se o co nejklidnější tón.

„Ty si myslíš, že zabití mě ji propustí z vězení?" ne, že by nechápal, spíše mě zkoušel.

„Ne. Vydáním tebe ji nepopraví a osvobodí!" klid jsem ztrácel.

„Kam, komu mě chceš vydat?" ptal se čistě ze zájmu. A já s jeho otázkami ztrácel jistotu a odhodlání, nechci ho zabít, ale musí mi to přestat ztěžovat!

„Co tě to zajímá? Radši dávej pozor na nepatrné pohyby, ještě bych ti zjizvil krček," pohrozil jsem, ale on vytušil, že hrozba není vážná. Pohnul se dopředu a já ihned zareagoval. Kdyby ne, byl by napíchnutý na nůž.

„Ty a zjizvil mi krk? Jak je vidět, taky nejsi zrovna obyčejný nováček ve městě," natáhl ruku pro nůž, ale já s ním pohnul a vyryl mu na dlaň jemnou čárku. Krvácení nebylo vážné, jenom lehké. Pak se vrátil na původní místo u krku.

„Chápu. Telekineze," udělal závěr a lehce se usmál. „Otázka však zní: proč jsem to nepoznal?"

„Kouzlo," navrhl jsem a ušklíbl se.

„Jaký je přesně tvůj úkol?" zeptal se. Já mlčel. Nesmím mu to přeci říct, ne?

„Oblíkej se!" pomocí druhé ruky jsem mu přenesl bundu až do náruče.

„Takže takhle si zastavil ty policajty. Vsadím se, že i toho vyhazovače jsi neskolil pouhou ranou," začalo mu docvakávat.

„Správně."

„Nastává čas pro další otázku. Proč jsi se rozhodl se mnou spát? Z tvé odpovědi, jestli byla pravdivá, bych řekl, že jsi předtím nic takového nedělal."

„Zase správně," a už mě to začíná štvát.

„Tak proč jsi to dělal proti své vůli? Proč jsem to nepoznal? Snažil ses zapůsobit na moje city, dostat se ke mně blíže nebo něco zakrýt?"

„To třetí," když už. Už mi je jedno, jestli budu odpovídat nebo ne.

„Takže jsi se vloupal do mého bytu. Pochybuji, že pro drogy."

„Pro ty dva deníky, v nichž stojí plán na ukradení SRG," prozradil jsem. „Jakou máš úlohu v mafiánské radě, F-Loe?"

„Mám tam otce," jeho odpověď byla řečena tak lehce, jednoduše, že mě to překvapilo. „Samozřejmě je tam pod jiným jménem, ale přemýšlej. Alimenty, které by měl platit jsou dvakrát menší, než prachy, co mi dává. To je výplata."

„Ale i tak, co tam děláš? Co je to zač?" naléhal jsem plný zvědavosti. Soustředění jsem však nepovolil, musel jsem bránit svoji mysl a držet nůž u jeho krku.