Zradit.

6.

Otevřel jsem oči. Byl jsem trochu unavený, vyčerpaný. Na chvíli jsem nevěděl, co se děje, než mi všechno docvaklo a já zjistil, kde to právě jsem.

Ležel jsem namačkaný na Yoriho, má ruka byla položena na jeho hrudi a hlava taktéž. Každým kouskem těla jsem se o něj otíral.

No super, zaklel jsem a přemítal, jaké mám možnosti. Pravda zněla takto - včera večer to nebylo špatné. Vůbec nebylo. Možná proto, že jako chlap věděl, jaké má muž potřeby a já to samé. Takže jsem si tak nějak pomohli. Nebo vážně mě nějak přitahuje? Blbost. Nebylo to špatné, líbilo se mi to, dokud jsem se neocitl pod ním. To jsem překousl a snažil se i v tomto najít zalíbení. A jak to vypadá, jestli mám zachránit matku a takhle pokračovat, ještě párkrát tohle zažiji. Super.

Ale přežiju to? Zvládnu? Předstírat, že jsem někdo jiný? Jako kdyby on nedělal stále to samé. Prostě musím rozluštit celou správu, pak najít vhodnou příležitost a dotáhnout ho k té organizaci. A budu volný. Tohle zvládnu. Vždyť mám pouze tři týdny!

Začal jsem kreslit prstem neznámé tvary na jeho pokožce, zatímco jsem intenzivně přemýšlel.

Budu si muset zvyknout na tuhle roli, budu si muset užívat to, co se dá a přečkat špatné chvíle. Nějak se to zvládne.

Yori se vzbudil. Nejprve zachraptěl, pak otevřel oči a naklonil se ke mně.

„Jaká byla noc?" zeptal se s úsměvem.

„Úžasná," pro tebe, chtěl jsem dodat. I spánek nebyl kdovíjak super, když mi před očima nemihotal ani jeden smyšlený obraz snu.

„Víš, musíme si promluvit," vymanil se z mého sevření a přesunul se do sedu, aby se na mě díval z výše. Nejspíš.

„Abych pravdu řekl, včera to bylo vážně super, líbilo se mi to, až moc... Ale co bude dál?"

„To bych taky rád věděl," špitl jsem spíše pro sebe, než pro něj.

„Přemítal jsem různé možnosti a došel k závěru, že..." napnul jsem se a čekal verdikt, „v tomto klidně můžeme pokračovat. Věřím ti, opravdu důvěřuji jako nikomu předtím a nechci, aby sis ode mě dělal kvůli sobě odstup. Není to jen čisté přátelství. Takže..."

Přehodil nohu přes mé, aby na mně mohl klečet, sklonil se a s šibalským úšklebkem mě ještě jednou pořádně políbil. Pak vstal a začal se oblíkat.

„Měl by sis pospíšit, jestli chceš stihnout školu..."

„Sakra! Škola!" vyskočil jsem z postele, honem na sebe hodil oblečení, popadl svoji kabelu a s zamáváním honem rychle odešel. Trtal jsem na zastávku, domů, foťák jsem schoval na bezpečné místo a s rychlým převlečením jsem vyrazil do školy. Ani jsem nestihl snídani nebo sprchu. Sakra!

Yori seděl v poslední lavici, na svém místě jako vždy, a s úsměvem mě očekával.

„Tak jsi to stihl!" zvolal vesele.

„Akorát načas," klesl jsem na židli zrovna, když začalo zvonit na hodinu.

Během tichého vyučování jsem přemítal možnosti. Co dělat zamilovaní chlápci? Pořád koukají na svoji "oběť". Ale nesmím to přehnat. Takže jsem tak občas pokoukl na místo vedle a usmál se.

„Nechceš dnes ven?" zeptal se mě po škole Yori, než si uvědomil, že mám vlastně práci. Slušně jsem ho odmítl a pokračoval ve svém. Dneska jsem začal dříve, abych dotáhl moje včerejší zmeškání. Byl to konečný odpočinek a já byl rád, že vůbec mohu pracovat. Jo, člověk většinou práci nenávidí, ale tohle byla vážně svoboda.