Příručka, manuál, pomocník, rádce, návod, říkejte si tomu jak chcete.
Každopádně Vám tahle kniha pomůže zlepšit Vaše spisovatelské schopnosti nebo vás přinejmenším ujistí v těch stávajících.
Najdete tu (víceméně) osvědčené tipy a rady, jak psát tak...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Dialogy. Prvek, který je jedním ze základních pilířů, na kterém stojí kvalitní a čtivý příběh. Nejspíš se shodneme, že nejsou až tak důležité, jako postavy nebo děj příběhů, ale hned na třetím místě podle mě mají právem své místo. Přesto je až překvapivě mnoho autorů bere jen jako prostředek k dorozumívání se a nutné zlo a to je velká škoda. Skvělý dialog vám totiž může zachránit jinak průměrný příběh.
Ano, je to dorozumívací prostředek, ale zdaleka ne „jen". Představte si jen jakou roli taková konverzace hraje v reálném životě. Pomocí dialogu můžete odkrývat informace, osobnosti postav, zamotat děj, nastínit atmosféru a mnoho dalšího.
Čeká vás i stručný návod, jak psát správně přímou řeč a na konci vám pak ukážu příklad špatného a kvalitního dialogu. Teď už ale ke konkrétním bodům!
REÁLNÉ, ALE NE PŘÍLIŠ
Hrdinové vašeho příběhu by měli být uvěřitelní, měli by nám připadat jako lidé, které můžeme doopravdy potkat a vžít se do nich. Jak toho docílit v dialogu? Představte si opravdovou konverzaci. Když si s někým sednete k čaji, pravděpodobně vaše řeč nebude znít, jako byste ji tři dny připravovali, měli přesnou osnovu a drželi se přesně jejích bodů. Určitě někomu z vás někdy bude chybět nějaké slovo, nedokončí hned myšlenku a třeba si i skočíte do řeči. Někdo se třeba zakoktá. Ale všeho moc škodí a to platí i tady. Nebylo by vhodné začínat každou větu slovy uhm, eh, uh, no a ani s tím zakoktáváním to nepřehánějte. Zlaté pravidlo při psaní dialogů: přečtěte si je nahlas. A pokud se nahlas stydíte, přečtěte si je v duchu a zamyslete se, jestli by to takhle někdo doopravdy řekl.
KAŽDÁ POSTAVA JE UNIKÁTNÍ
Stejně jako my lidé mezi sebou mluvíme trochu jinak a máme jiné vyjadřování, tak ani naše postavy nejsou plochými klony, které jen musí předat sdělení. Snažíme se je udělat stejně lidskými, jako jsme my. A nejlepší způsob, jak to v dialogu projevit, je zaměřit se na jejich osobnost. V tomto ohledu byste je měli znát jako své vlastní boty (možná ještě líp, aspoň já se svými botami zas tak vřelý vztah nemám).
Věci, které sem můžete zahrnout:
- odkud pochází? (mají nějaký přízvuk, používají slang atp.)
- jsou z chudé, nebo bohaté rodiny? s jakými problémy se setkávali, jaký mají slovník?
- je to muž, žena, nebo se identifikuje genderově neutrální?
- jak se na nich projevuje nervozita?
- kolik jim je let?
Všechny tyto otázky by vám měli pomoci vydat se tím správným směrem při vytváření dialogů, které budou působit přirozeně a nenuceně.
