Příručka, manuál, pomocník, rádce, návod, říkejte si tomu jak chcete.
Každopádně Vám tahle kniha pomůže zlepšit Vaše spisovatelské schopnosti nebo vás přinejmenším ujistí v těch stávajících.
Najdete tu (víceméně) osvědčené tipy a rady, jak psát tak...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Jsem tu s velice žádaným tématem - jak si vybrat ten správný POV (neboli Point Of View, neboli pohled). A je úplně jasné, proč je tak žádané. Tenhle "detail" vám totiž může naprosto skvěle podtrhnout příběh, nebo ho totálně zkazit. Já vám dnes pomůžu najít ten pro vás vhodný a mrkneme se na to, co by měl a neměl obsahovat.
First things first, pojďme si ty pohledy rozebrat:
1. osoba (neboli ich-forma)
Já vyprávím tenhle příbeh.
První osoba je vyprávění z pohledu (většinou) hlavního hrdiny. Ocitáme se v jeho hlavě a typické je použití slov já jsem.
Příklad: Ocitl jsem se ve slepé uličce, a to doslova. Nevěděl jsem, jak dál.
2. osoba
Tenhle příběh vyprávím tobě.
Bam, překvápko! Málo známá a málo používaná forma psaní, kdy vám (nebo dané postavě) někdo něco vypráví.
Uvedu příklad z mého vlastního příběhu. V pohledech se střídá Via (která je psaná v 1. osobě) a Adrian (který je psaný ve 2.). Vypadá to pak nějak takhle: Pohlédla jsi na mě očima plnýma bolesti a já v tu chvíli opravdu pocítil silné nutkání schovat tě ve své náruči a všechnu tvou bolest odehnat, ale věděl jsem, že to udělat nesmím. Ty jsi mi nedůvěřovala, Vio. Věděl jsem to. A bylo mi to líto, ale divit jsem se nemohl. Přesto jsem doufal, že jednou si tvojí důvěru získám a dokážu ti pomoct od všeho toho zla.
3. osoba (neboli er-forma)
Tenhle příběh je o nich.
Příběh psaný ve třetí osobě je vyprávěn nejmenovaným vypravěčem a na jednotlivé postavy pohlíží jako na něj, na ní.
Příklad: „Nechceš se taky stavit u oceánu?" zeptal se jí po chvíli přemýšlení, ale Ella jen zakroutila hlavou.
JAK VYBRAT FORMU PSANÍ
Jednoduché pravidlo - rozmyslete si, kolik různých pohledů postav bude ve vašem příběhu potřeba. Pokud je to víc než dva, pište ve třetí.
Dále vám může pomoci odpovědět si na některé z těchto otázek:
V jakém žánru píšete a která forma je pro něj typická? (Asi je typická z nějakého důvodu.)
Točí se děj okolo jedné postavy, nebo jich je víc?
Chcete, aby se čtenář vcítil do jedné postavy, nebo aby měl širší přehled o tom, co se děje?
Jaká forma vám osobně přijde přirozenější, jaká se vám lépe píše?
Čí hlas chcete, aby čtenáři "slyšeli" při čtení vašeho příběhu?
Zaměřujete se v psaní na myšlenky vašich postav, nebo na akci, na děj?
Můžete si také zkusit napsat jednu kapitolu v 1. osobě a tu samou pak napsat ve 3. - co se vám bude psát líp a půjde snadněji na papír, to je vaše odpověď.
Teď se zaměříme podrobněji na jednotlivé formy...
1. (ICH)
Příběh je vyprávěn očima jedné postavy. Ta postava, stejně jako každý člověk, má svůj vlastní příběh, své vlastní myšlenky, svoje vlastní vnímání světa, svůj vlastní hlas... Je dobré na tohle stále myslet. Nikdo neřekl, že to, jakým stylem tahle postava vnímá svět, musí být ten správný. Můžete psát klidně z pohledu psychopata nebo sériového vraha.
Protože se ocitáme v hlavě jednoho člověka, čtenář se snadněji dokáže do téhle postavy vcítit. Zná jeho myšlenky, pohnutky a touhy a jen to samotné přímo probouzí empatii, zvlášť pokud je vaše postava hodně emotivní.
Zároveň, protože jsme jen v jedné hlavě, naše postava má docela limitovaný pohled na to všechno, co se děje v knize. Nemá tušení, proč druhá postava jedná tak, jak jedná - a tušení nemá ani čtenář, protože se nachází v té jedné jediné postavě a jejích myšlenkách. Čtenář se tak všechno dozvídá jen spolu s hlavním hrdinou (podle toho, co vnímá - cítí, slyší, zjišťuje...).
Takže pokud chcete čtenáře překvapit různými zvraty nebo záhadami, nebo píšete příběh zaměřený na psychiku člověka, tahle forma by pro vás mohla být ta pravá.
3. (ER)
Jak už jsme si řekli, tahle forma je psaná z pohledu někoho dalšího. Aby to nebylo tak jednoduché, dělí se ještě dále na dva základní typy (které se pak mohou dělit ještě dál, ale to už je galaktický chaos):
Vševědoucí pohled třetí osoby - vypravěč ví o myšlenkách, skutcích a pocitech každé postavy v příběhu, stejně tak i jejich minulost a případně i budoucnost
Někdy se říká, že je to jako by příběh vyprávělo "boží oko", které má přehled o každé postavě a zkrátka o všem, co se děje. Pozor ale, nemusí to všechno používat, klidně se může točit jen kolem dvou postav.
U téhle formy je pro čtenáře nejtěžší vžít se do postavy, zejména pokud se jich tam hodně střídá.
Pokud potřebujete, aby měl čtenář přehled o větším spektru událostí, tahle forma je ideální.
Limitovaný pohled třetí osoby - vypravěč zná pouze jednu postavu (čímž se blíží k první osobě, avšak tady je ta osoba popisovaná tzv. zvenčí)
Narozdíl od první osoby má tady čtenář možnost vnímat danou postavu více objektivně, než jak by se posuzovala sama postava v první osobě.
Touto formou je napsaný například Harry Potter.
A pak můžete samozřejmě střídat pohledy (1. osoby nebo 3. limitované). Nebo experimentovat (viz můj příběh, kde jedna postava vypráví v 1. osobě, druhá ve 2.)...
Pamatujte si, že je to váš příběh, vaše kniha, vaše duševní vlastnictví a je to všechno jen na vás. Rady a tipy, které v této příručce najdete, jsou jen ověřená fakta, díky kterým se vám podaří přilákat co největší publikum. Ale klidně se můžete stát průkopníkem a objevit něco úplně nového :)
Pokud máte nějaké otázky nebo nápady, o kterých byste chtěli slyšet příště, sem s nimi!
