Strážci světla

Duhové nádraží

Od mé diagnózy uběhly už skoro tři roky. Teď chodím na terapii a ta mi snad pomůže s mými problémy. Potkala jsem tam lidi, co jsou jako já. Lidi, děti, co se stejně jako já teprve o své poruše dozvěděly a nejsou si jistý, co je bude v budoucnosti čekat. Ani já si nejsem jistá, co mě v budoucnosti čeká. Nemyslím si, že moje diagnóza je tak je strašná, ale lidi ano. Když se o tom snažím někomu říct, většinou mi nevěří, nebo mě litují, nebo na mě mluví jako na dítě ze školky. Jak můžete vidět, ani jedna z těch reakcí není zrovna pozitivní ani neutrální. Proto o tom lidem už ani neříkám. Dokonce ani moje kamarádka Emma o ničem neví, i když mě měla ráda takovou jaká jsem a jsme si dost podobné. Ale fakt jí o tom nechci říkat, o mojí poruše má své předsudky. Jako každý..... Každý až na moji rodinu.....

Erika seděla na posteli a dívala se z okna. Venku lilo jako z konve a bylo těžké přes ten hustý déšť něco vidět. Vtom zazvonil budík. „No, čas jít na kutě." Řekla si Erika a přikryla se peřinou. Druhý den ráno jí probudily divné zvuky. Jako by někdo klepal na okno. Ospale se podívala, co dělá ten zvuk a viděla létající obálku, jak naráží do okna. Vyběhla ze svého pokoje a šla jí chytit. Potom se vrátila do pokoje. Merlinova akademie stálo na obálce a u toho její jméno. Erika věděla, co tam bude napsaného. Její rodiče podali přihlášku do několika dalších škol, ale ze všech ji odmítli. Čekala to samé i tady. „Mám to vůbec číst? Jaká je šance, že se dostanu do školy, do které chci?" Přemýšlela. „I když, za pokus nic nedám. Ale nejspíš budu zklamaná." Tak bez dalšího oddalování obálku otevřela a vyndala z ní dopis. Jak jej četla, nemohla uvěřit vlastním očím.

"Eriko Tie, gratulujeme, byla jste přijatá na Merlinovu školu pro kouzelníky a kouzelnice. Jsme si velice dobře vědomi vaší vývojové poruchy, a proto budete mít pomoc od asistentky, Liliany Tie. V obálce najdete seznam učebnic, lístek na školní vlak a školní. Školní vlak odjíždí 3. září z Duhového nádraží, z nástupiště číslo 6 v 8:00. Domácí zvířata jsou povolena, ale musíte to nahlásit předem a uvést druh zvířete, které chcete do školy přivést, je nutné dostat schválení. V obálce je také napsán list volitelných předmětů. Číslovkou 1 označte předmět, co chcete nejvíce a dvojkou předmět náhradní. S pozdravem ředitel Merlinovy akademie, Orion Merlin."

Erika pročítala a pročítala dopis pořád dokola, aby se ujistila, že to čte správně. Když jí došlo, že ten dopis je opravdu pro ni, začala skákat nahoru a dolu a tleskat. Vyskákala ze svého pokoje, aby svým rodičům a bratrovi řekla tu dobrou zprávu. Poskakovala do obýváku, kde David seděl na pohovce a jedl misku cereálií. „Dobré ráno, Riki." Zívl si. Erika na jeho slova ale nereagovala a pokračovala ve skákání. Asi tak za minutu se Erika uklidnila. „Pročpak si tak nadšená?" Zeptal se David. Erika si šla sednout vedle něj, nadechla se a s nadšením odpověděla: „Přijali mě na Merlinovu akademii." Z nadšení nemohla přestat tleskat. David se na ní podíval s příjemně překvapeným pohledem. „Vážně? To je fantastický, Riki. Mám takovou radost." David chtěl svojí sestru objat, ale zastavil se. Erika pořád ještě tleskala rukama. „Počkám, až přestane, a pak ji obejmu." A co řekl, to udělal. Počkal, než se Erika přestala stimulovat a potom jí dal velké srdečné obětí. „Je táta vzhůru? Musím mu říct tu dobou zprávu. A mámě taky, až přijde z práce." Zeptala se kouzelnice. „Ano, je vzhůru, ale není doma." Odpověděl David. „Necítil se dobře, tak šel k doktorovi. Asi má čarorýmu." Erika si ale nepamatovala, co to čarorýma je. „Co je to čarorýma?" David se na ni podíval, překvapen že to neví. Přesto jí ale odpověděl „Je to jako normální lidská rýma, akorát s tím rozdílem, že když si kýchneš, stane se něco kouzelného." Vysvětlil. Během těch let se naučil číst Eričiny výrazy tváře, a tak mu bylo jasné, že její mozek má problémy pochopit, co právě řekl. Někam si odběhl a vrátil se s prázdným papírem v ruce. Vzal ze stolu tužku a něco napsal. Pak papír podal Erice.