Strážci světla

Kouzelné svátky

♦ Bylo 12. prosince a Erika si užívala klidný spánek. Když hodiny odbily půlnoc, začal se jí zdát zvláštní sen. Poletovala v něčem, co y se dalo popsat jako prázdnota obklopena mlhou. Před ní se objevilo jasné světle zelené světlo. Erika žasla, když se ze světla plného blesků a větru vynořil muž ozářený stejnou aurou. Okamžitě jí zaujaly jeho žluté zvířecí oči a ostré špičáky. Přistoupil k ní a sundal si kapuci. „Ahoj, Eriko." řekl, jeho hlas byl velmi klidný, ale jeho tělo se třáslo, ruce měl sevřené dohromady, jakoby se modlil. Erika si nemohla pomoci, ale zarazit se nad tím. „Odkud víte moje jméno?"

„To brzy pochopíš." Zaťukal na náramek na jeho levé ruce. Náramek zazářil a stejně tak zazářilo i cosi v mužově hrudi. Vytáhl z ní čisté, bílé světlo, jasnější než milion hvězd, ale kupodivu ta zář Erice nevadila. Naopak ji přitahovala. A jako kdyby věděla, co se muž chystá udělat, napřímila se. Předal jí to světlo přímo do její hrudi. Byl o něco klidnější než předtím. Jakmile Erika světlo absorbovala, objevily se jí před očima tři vize. První byla vize tygřího ducha, masivního s majestátním řevem, který okamžitě zanese strach do srdcí všech nepřátel. Druhá byla vize starého domu, který stál v Twilight Town a byl asi sto let neobydlený. Měl plot plný děr, dveře a okna byly rozbité, zdi obrostlé břečťanem a na kousku, který rostlina nezakrývala, se nacházelo ptačí hnízdo podobné vlaštovčímu. A třetí vize byla ona, jak stojí v černé kombinéze s modrými rukavicemi a botami v nějakém kaňonu a brání se před asi tuceti kameny, které na ní padaly.
Na konci vize se objevilo světlo a hlas zašeptal: „Tvá mise, pokud se rozhodneš ji přijmout, je chránit svůj domov před silami zla. Lidé Avalonu potřebují ochranu, ale policie občas nestačí, občas musíme zasáhnout my, speciální jednotky. A lidé Země, nevědí o nás, ale magie je také ohrožuje. To máme také na starost. Ovšem špionáž a být tajným agentem, ochráncem, není lehké, ale s trochou tréninku to půjde. Připrav se na 24. prosince. Tehdy si tě vyzkoušíme a budeš schopna začít svůj trénink, pokud projdeš. Budeš mít svobodu si vybrat a z programu odejít, kdykoliv budeš chtít s malým pozměněním paměti. Připrav se na 24. prosince. Připrav se na 24. prosince. Připrav se na 24. prosince. Eriko Athéno Tie, byla si vybrána, abys byla Strážkyní světla."

♦ A s těmito slovy se Erika probudila. Sáhla si na hruď, nemohla to úplně popsat, ale měla v ní takový divný pocit. Nebyla to bolest ani tlak, ale bylo to spíš teplo. Teplo s míšené se sílou a něčím dalším, co nedovedla popsat. Trochu se jí točila hlava. Šla se napít vody a zase si lehla, k jejímu překvapení i rychle usnula. Ten stejný sen se opakoval i další noc a další a další, akorát se v něm už neobjevoval ten muž, vize a hlas však zůstaly. Erice se už také po probuzení netočila hlava a nic se jí nedělo s hrudí. Nebyla si jistá na koho se obrátit. Nechtěla o tom mluvit s tetou Lili, neměla pocit, že je to tak důležité. Stále jí to ale přišlo alespoň nějak důležité, a tak se rozhodla zajít za jedinou čarodějkou mysli, kterou znala, Emmou Burnsovou. Kamila, Lenny a Diana byli v pokoji taky, hráli karty a Emma poslouchala hudbu sama v rohu. Erika přistoupila k ní a převyprávěla vše, co se jí zdálo před všemi přítomnými. Všichni byli překvapeni a vysvětlili, že jim se zdá úplně ten samý sen s pár změnami. „V mém snu byla žena v bílých šatech a dlouhým culíkem. A držela v ruce deštník." řekla Kamila a Lenny dodal, že to zní jako ta žena, kterou potkal s Dianou v lese. „Byla tam obrovská veverka a pak jsem stála v místnosti plné počítačů. Cítila jsem propojení ke všem jejich softwarům."

„Tvůj největší sen." prohlásil Lenny, „V mým snu byl ten lukostřelec z lesa, obrovskej jezevčík a já na bojišti obklopen nepřáteli, ale byl jsem silnej jako nikdy."

„Mě navštívil nějaký muž v plášti s kloboukem, maskou a tyčí v ruce. Byl tam jelení duch, najednou jsem se ocitla v lese, byla jsem s ním propojená jako kdybych byla samotná Gaia." svěřila se Diana.