Strážci světla

Půlnoční aréna

♦ 23. prosinec přišel a zase odešel, všichni si užívali zimní prázdniny a svátky s rodinou a přáteli. Avšak Erika, Emma, Rebeka, Kamila, Lenny a Diana nedokázali být úplně uvolnění. Brzy měli zjistit, co se stane 24. prosince a báli se, že nedovedou nadšením usnout. Nakonec se ale bát nemuseli. Erika, David, Kamila a Lenny jeli navštívit Removu a Williamovu tetu Simonu Kowalski. Nedávno byl její partner Ray nemocen a oni k nim proto nemohli přijet na návštěvu. Ray se ale brzy uzdravil, a tak k nim nakonec jet mohli. Pobavili se, hráli hry a Simona s Rayem dětem jako každý rok připravili divadlo s příběhy z Tanachu. Po návštěvě byli ospalí a tak neměli žádný problém usnout.
Rebeka také neměla problém, připravila si heřmánkový čaj a usnula.
Pro Emmu už to bylo horší. Strach a nadšení jí spát nedovolilo. Nechtěla to dělat, ale nakonec se rozhodla jít se přitulit do postele ke své mámě. Jako malá k ní chodila spát, když měla špatné sny, ona jí vždy uklidnila a hladila ji po hlavě a Emma rychle usnula. Vysvětlila své matce, Natashe, že se bojí, co se bude dít 24. prosince, Natasha ji uklidnila, že se nemá čeho obávat, objala ji a začala jí hladit hlavu. Když Emma usnula, použila Natasha levitující kouzlo a přenesla ji zpět do její postele.

♦ Hodiny odbily půlnoc a sen se začal tvořit ve spících hlavičkách našich mladých kouzelníků. Šest postav stálo v čarovném kruhu nakresleném křídou na kamennou podlahu místnosti. Kruh vyobrazoval oko a uprostřed, tam kde je u oka panenka, ležela křišťálová koule, nebo spíše ametystová koule. Šest postav seslalo jakési kouzlo, posadilo se (pár z nich si i lehlo), jejich oči se rozzářily, stejně tak i ametyst a z jejich těl najednou vyletěli jejich astrální formy. Vypadaly naprosto identicky jako osoby, ze kterých pocházely, ale byly průhledné a měly barvu aury daného kouzelníka. Byly vcucnuty do ametystu, a poté bylo už vidět jen jasné světlo.

♦ Erika otevřela oči. Poletovala v prázdnotě a přesně jako dvanáct dnů předtím se před ní objevila astrální forma muže v kapuci. „Zdravím, Eriko." řekl.

„Dobrou... půlnoc, asi? Co se děje?"

„Přišel čas na tvou zkoušku. Pokud projdeš, setkáme se ve skutečném světě a vše ti vysvětlím. Budeš překvapena, kdo jsem."

„A když neprojdu?"

„Zapomeneš, že se tohle kdy stalo. Ale já věřím, že to dokážeš."

„Co mám dokázat? O co tady jde? Co ty sny znamenají?"

„Pojď se mnou." zašeptal po krátké pauze muž a natáhl k Erice ruku. Chvilku váhala, ale cosi jí říkalo, že mu může věřit, a tak jeho ruku pevně stiskla. „Apparent, Vitria Arena." řekl a jeho náramek i Eričina hruď začaly zářit. Okolo nich se objevila duhová kopule, které vypadala trochu jako zářivé sklo a rostla a rostla. Pod nohama se jim začalo objevovat barevné sklo, které rostlo s kopulí. Kopule nakonec zmizela a odhalila arénu vytvořenou zcela z vitrážového skla. Nebyly tam žádné sedačky, které vidíte na stadionech, jen obrovský kruh pod jejich nohama. Poblíž se vznášely tři další kruhové platformy, každá byla dál od té hlavní a čím dál víc se zmenšovaly. Noční obloha plná hvězd, planet a měsíců se rozpínala kolem arény, kam jen oko dohlédne. Dvě planety daleko od sebe vyčnívaly nad ostatními. První nad sebou měla nápis Země a ta druhá Avalon. Když se Erika podívala dolů, viděla skrze sklo, že pod arénou se hvězdy začaly smrskávat blíž k sobě do jakéhosi trychtýře připomínající dlouhý tunel. Brzy se v aréně objevili i další lidé. Lenny s lukostřelcem s kudrnatými bílými vlasy v culíku, na podpatkách s tmavou rtěnkou na puse. Kamila s ženou v elegantních bílých šatech se třpytivými měsíci a červenobílým deštníkem. Diana s mužem v černém plášti, masce, klobouku a holí v ruce. Emma s ženou v modrém plášti s vločkami, bylo na něm i trochu kožešiny, v ruce držela vějíř. Rebeka s velkým mužem s tmavší kůží, stříbrně modrýma očima, obvázanou levou rukou a šálou.