Dvojí život [ Twilight Sága ]

Voltuři

Byla jsem velmi udivená z mého daru, mohla jsem pohybovat s věcmi pomocí mysli, Emmett s Rose na mě pořád udiveně koukali až Rose řekla:

" To není dobrý, tohle dopadne špatně"

"Proč?"

" Tvůj dar je až moc jedinečný a mocný, budou se o tebe zajímat Volturiovy"

"Ale vždyť ještě ani nevědí že existuji "

" Volturiovy neohlašují návštěvy, musíme doufat že se o tobě nedozví, aspoň né teď"

Po těhle slovech jsme uvážily že by bylo nejlepší říct to Carlislovi.

Když jsme doběhli domů, všichni už čekaly před domem Alice měla nejspíše vizi.

" Adél. Není ti nic? Alice měla vizi že na tebe padá dost velký kus skály a pak nic už neviděla"

" Ne dobrý, jsem v pořádku"

" A co se tedy stalo?"

" No ta skála na mě padala, ale já jsem jí díky svému daru dokázala držet ve vzduchu než jsem opustila místo dopadu"

"To není dobré"

" Já vím, Rose mi o tom už řekla"

" No, ale nelamme si hlavu budoucností, musíš zase potrénovat, za týden je škola"

Dneska jsem šla trénovat s Jasperem, zase jako obvykle, pomalá chůze, pomalé pohyby, ale tentokrát přidal i můj dar k trénování, jeho používání, ale také držení pod kontrolou, po tréninku Alice rozhodla že vyrazíme na nákupy.

Musela jsem si ještě vzít znovu kontaktní čočky, moje oči byli ještě trochu načervenalé, vyrazila s námi ještě Rose a Emmett, nákupy byli dlouhé, měli jsme každý v ruce šest tašek oblečení či bot atd.

Domů jsme dorazily k večeru, Emmett rozhodl že se podíváme na film, byli jsme asi v půlce filmu, když v tom Alice dostala vizi, kdyby k ní Edward nepřiběhl, nikdo by si toho nevšiml, když Alici a vize skončila pověděl nám co viděla, viděla dívku s hnědými vlasy, pohybuje se blízko Edwarda, zjistí o něm že je upír, autonehoda a prázdno, dost nás to vylekalo, žádný člověk se o nás nesmí dozvědět.

Když jsme dokoukali film, rozhodl se Edward že mě naučí šachy, trvalo to celou noc, ale nakonec jsem se je naučila, brzy ráno vyrazil Carlisl do práce a kousek po něm všichni ostatní kromě Esmé a mě do školy, s Esmé jsme taky vyrazily na nákupy, tentokrát, ale pro školní věci, batoh, sešity, tužky atd..

Po nákupu jsme si zahráli šachy a poté dorazily ostatní ze školy.

" Ta nová dívka dorazí za týden do školy" (řekla Alice)

" Nic víc nevíte?"

" Jenom to že se jmenuje Issabella, je z Arizony, její otec je šerif a jinak nic víc"

" Nechcete někdo vyrazit na lov?" ( zeptala jsem se)

"já bych klidně šel" (řekl Emmett)

" Já taky" ( nabídla se Rosalie)

Vyrazily jsme k nedalekému lesů, když v tom když jsem větřila pumu, jsem zavětřila člověka, celkem daleko si dělal táborák, řezal maso, ale řízl se, hluboko, krev, hodně krve z něho teklo, no tak Adél, ovládej se, začala jsem se vnitřně prát s upírem, začala jsem i vrčet, Emmett si toho všiml, rychle ke mě přiběhl a chytil mě za ruce abych se nemohla hnout, ale to měl můj upír už dost, vysmekla jsem se z jeho sevření a rychle jsem se rozběhla za svou kořistí, Emmett s Rose mě pronásledoval, běžela jsem tak moc poháněná touhou po krvi, že jsem si nevšimla že jsem přeskočila nějakou řeku, Emmett s Rose se zastavily, ale já běžela dál nic jsem nevnímala, když v tom do mě něco velkého a chlupatého narazilo, odletěla jsem na druhou stranu než byl můj směr, rychle jsem se postavila přede mnou stál černý vlkodlak, strašně moc na mě vrčel, po tom velkém nárazu jsem zapomněla na krvácejícího člověka a vrátila jsem se zpět do reality. Začala jsem se bát pomalu jsem začala couvat zpět k řece, řeku jsem rychle přeskočila a nejvyšší rychlostí jsem se rozběhla domů, nechtěla jsem jít hlavním vchodem, proto jsem vyskočila na strom co byl nedaleko od mého okna od pokoje, ale né! Okno bylo zavřené s zvenčí se nedalo nijak otevřít, zkusila jsem svůj dar, doustředila jsem se na kliku a představovala jsem si jak se otvírá, v tom se začala pohybovat a okno se otevřelo, na nic jsem nečekala, skočila jsem do pokoje a rychle jsem si do něho i zamkla..