Inspirace mého srdce

19.

Četl jsem si ten dopis pořád dokola, dokonce jsem i osobně jel zmlátit Felixe, aby mi všechno vyklopil. Ten přiznal, že Marinette opravdu oslovil, dokonce na módní přehlídce, kterou jsem zahajoval v Singapuru. Ukázal mi všechno co jí kdy napsal, kolik zlatých růží jí poslal i to jak přišel na to, že by pro mě mohla šít. Pochopil jsem, že pokud nebyla blonďatá modelka, seděla ve svém kanclu a pokoušela se šít podle předlohy, kterou jí někdo dal. Proto její maskování tak úspěšně fungovalo celé roky. Z neznámého důvodu se postavila na vzdor své rodině a upustila Japonsko, aby mohla přijet sem. Tohle, ale nemoha udělat ze dne na den, musela se na to dlouho přepravovat, její francouzština byla totiž bezchybná stejně jako její přízvuk. Jasně, že při pohledu na ní ti dojde, že není rodilá francouzska co se vzhledu týče, ale po stránce jazyka mě dokonale převezla. 

"Ale pokud si jí nevzal Felix, tak kdo tedy?" zněla mi ta stejná otázka stále v hlavě. 

Po příjezdu domů jsem nemohl zůstat sám, padl na mě silný splín a já musel upustit páru. Bezmyšlenkovitě jsem vlezl do prvního klubu, který mě nějak oslovil a kde tekl alkohol. Kdybych věděl co se mi stane, raději bych zůstal ve svém bytě. Po zdrogované noci, ze které si absolutně nic nepamatuji, přišly rázem i zdrogované dny a já si vzal bezmyšlenkovitě dívku, která mi tu sračku dávala do pití, Chloé. Oblíbená dcera starosti Paříže, která potřebovala svého idiota, který jí všechno koupí. Udělala ze mě takovou trosku, že jsem ani nevěděl co se okolo mě děje. Byl jsem oživlá mrtvola, moje focení už tolik nevydělávalo a postupně jsem začal přicházet nejen o peníze, ale i o práci. Chloe si nakonec spočítala a raději mě o všechno oškubala při rozvodu, ke kterému jsem neřekl ani půl slova. Po jejím odchodu, jsem byl i bez dávky a začal mi dost silný absťák, začalo mi až pozdě docházet co ze mě udělala za trosku, absťák s člověkem udělá divy a já měl jediné štěstí, že nikdy nepřehnala mojí dávku tak, aby mě zabila. Stalo se to co bylo naprosto nevyhnutelné, skončil jsem na ulici. Módní branže pro mě na víc jak tři roky skončila a já jedl někdy pomalu i odpadky z popelnice. Byl jsem na takovém dně a tak zničený, že jsem nemohl jít žádat o pomoc k nikomu, koho jsem dříve znal, všichni se ke mě otočili zády a s posměchem mě vykopli, každý den na ulici jsem se musel skrývat kvůli bulváru, který mě jako jediný hledal a nemohl najít. Marinette, kterou jsem každým dnem miloval se vdala a odmítla mi říct za koho jsem věděl už z USA, ani jsem nevěděl kde bych jí měl hledat. Byla by totiž jediná osoba, která by mě určitě na ulici nenechala. Jediné co mi zůstalo byly vzpomínky na ní a její fotka. Dopis co mi tehdy poslala jsem zničil, jak si přál, ale pamatuji si ho dodnes jako básničku.  Otcovo sídlo bylo opuštěné od chvíle co se oženil, ale i tak ho nechal pečlivě hlídat, takže ani tam jsem se nemohl vloupat s strávit tam mrazivou zimu. Nikdo mě nehledal, ani vlastní otec, nikdo si na mě až na bulvár nevzpomněl a nikomu na mě nezáleželo, kromě Marinette, která ani nevěděla nejspíš co se se mnou stalo. 

"Tohle je můj trest, trest pro mojí aroganci, ego a to, že jsem každý večer chlastal a kurvil se." opakoval jsem si každý den několik let, dokonce jsem i přestal počítat jak dlouho na ulici jsem, čas se úplně zastavil. Kdo by také počítal čas v pekle. 

Začátkem července, kdy bylo největší teplo mě vyhledal dost nobl právník, který mi předal soudní obsílku. Původně jsem si myslela, že je od Chloe, ta jediná věděla, že jsem skončil mezi popelnicemi, jen se tím nikde nechlubila, věděla, že by mi musela platit alimenty a zajistit mi bydlení. V obálce jsem se dočetl, že mě shání notář, kvůli dědictví.  

"Super, něco dostanu a hned tu bude nastoupená Chloé.

Nechtěl jsem tam jít, ale v průběhu dvou týdnu, mi ten samý právník přinesl další čtyři upomínky, ať se dostavím v termínu, který kvůli mě několikrát přesunuli. Při poslední návštěvě mi dokonce dal i nějaké peníze a čisté oblečení, abych se při té návštěvě cítil co nejlépe. Vztekle jsem mu to hodil na hlavu a odešel pryč. I se zdravím rozumem mi došlo, že bude dolézat tak dlouho, dokud na mě nezavolá policajty a nenechá mě tam odtáhnout násilím, což jsem kvůli bulváru nechtěl. V den termínu, jsem zašel na nádraží do veřejných sprch, dal se nějak do pořádku a vzal si i docela čisté, leč roztrhané oblečení. Pach ulice, který se na mě za celou dobu žití v ní, ale nesmyl a já dál páchl jako popelnice.