Inspirace mého srdce

13.

"Myslíš, že ti Kagami přinese štěstí?" on se fakt zbláznil, milovat takovou mrchu.

"Myslíš, že mi ho přineseš ty?" vykřikl a utekl z baru pryč. 

Znělo mi hlavou, když jsem šla pěšky do svého bytu. Opět mě dokázal překvapit svým namyšleným egem, jak si to jen mohl dovolit k člověku, který mu pomáhal celou dobu. Každá rada není zadarmo a dost často jsem u toho musela přemýšlet celé hodiny. Navíc Kagami je mrcha, která ze sebe udělala mě a ještě jí na to skočil. Nikdy bych neřekla, že je tak jednoduchý a neumí si spojit jedna a jedna dohromady. Chce slyšet a vidět jen to co on chce sám.  

"Na tohle já nemám už nervy." třískla jsem vchovými dveřmi a podívala se po mém zaneřáděném bytě, kde byl v každé části "Adrien". 

Všude po stěnách nákresy oblečení, nebo skic jeho tváře. Snad milión fotek z různých časopisů i pár soukromých z mého mobilu, když byl opilý. Za těch pár měsíců jsem toho sesbírala tolik, že by to vystačilo na knížku.  Dostal se mi do hlavy a srdce víc, než jsem si do tohohle rozhovoru vůbec dokázala připustit. Nejenom, že jsem se do něho zamilovala, ale miluji ho natolik, že pro něj chci jen to nejlepší. 

Pár hodin jsem seděla na zemi v koutě a mlčky si prohlížela svůj byt, nic tady nebylo mého, až na velký kufr pod okny. Po kolenou jsem k němu "došla" a otevřela ho. Spousta mých osobních věcí, fotky s přáteli a skici z dob, než jsem propadla Adrienovi a ztratila svou inspiraci. Jako poslední věc jsem vyndala fotku, z mého posledního focení, kde jsem byla sama sebou, tmavovláska v krásném antickém kostýmu se zlatým vavřínovým věncem na hlavě. Vypadla jsem na ní tak šťastně a uvolněně. Od té doby se změnilo tolik věcí, až na jedinou, vždycky jsem bojovala a to nejen za sebe, ale i okolí. 

"Jsem připravená jít bojovat o lásku, které nevěřím, že bude do konce života." vykřikla jsem v slzách a rozběhla jsem se do koupelny.

Po dlouhé koupeli, sundání všech tetování a příčesků ve vlasech jsem to byla celá já. Vzala jsem si na sebe džíny, tričko a tenisky, nic elegantního,  spíš takovou pohodlnou klasiku. Po bytě jsem ve spěchu sesbírala část Adrienových skic a do velké sportovní tašky jsem naházela pár desítek bloků, s navrhovaným oblečení. Ještě, že jsem si nechala přivolat taxi a pán byl ochotný a pomohl mi i s tou příšerně těžkou taškou na místo, kde jsem musela být. 

Ani jeden z nás dvou nebyl na tento rozhovor připravený, oběma jsem nám musela otevřít oči a vysvětlit kdo vlastně jsem a proč jsem sem přijela. Mé tajení identity v klubu, i lež ve vile, kde jsem zapírala jen co to šlo. Všude byly rozházené mé návrhy a ve vzduchu spoustu nevyřčených otázek, které si zasloužily odpovědi.

Bylo to dlouhé vyjednávání, dosti tvrdé a nekompromisní na obou stranách. Nakonec jsem dosáhla svého i za cenu, že jsem přišla o svojí hrdost, rodiče, kteří mě zavrhnou jen co se dozví co jsem provedla a hlavně možnost vidět osobu, na které mi skutečně záleží. To nejdůležitější co jsem však vyměnila za svobodu byl čas, můj čas, kterým jsem byla svým pánem. Rozhodla jsem se ho totiž věnovat jedinému člověku, který dokáže ovlivnit šťastnou budoucnost mě i Adriena. 

Byl večer a já čekala v klubu na jedinou osobu, Adriena. I přes poslední hádku se ukázal, ale byl dost naštvaný a dával to patřičně znát už od dveří, kdy mě spatřil. Ukázala jsem mu rukou, aby se posadil a oběma jsem nám nalila. Tedy on do sebe kopl okamžitě obě skleničky. 

"Chci se ti omluvit . . . " začala jsem.

"Nech to být." tvrdě mě utnul v pulce věty.

"Pokaždé jsem si ti dala radu. . . "

"Neslyšela si mě?! Nechci se naštvat ještě víc." zpražil mě jedovatě zeleným pohledem.

"Zavolej svému otci a řekni mu ještě jednou o svých citech." pro jistotu jsem mu  zacpala pusu rukou, aby mi do toho znovu neskočil.

"Si se zbláznila ne?!" vstal, až barová židle dopadla na zem.

"Ne a pokud si vážíš našeho přátelství tak to teď hned uděláš." řekla jsem tvrdě. 

"Já si ho, ale nevážím." řekl opovrženecky.

"Aha a proč si sem tedy chodil? Ožrat se můžeš kdekoliv jinde." a mám tě chytráku.

"Fajn." zaprskal a začal někam volat.

Byl to poměrně dlouhý rozhovor, který jsem neposlouchala, věděla jsem co mu jeho otec říká a a jen jsem v tichosti čekala na verdikt, jestli Adrien bude se vším souhlasit. Po skoro dvaceti minutách ke mě přilítl s úplně jinou náladou než vešel do podniku. 

"Otec změnil názor . . . " vydechl radostně.

"Nepovídej . . . " ušklíbla jsem se a šla k němu, že stačilo pár centimetrů, abych ho políbila.

"Je to úžasné co vymyslel. " usmíval se radostně. 

"Tak to jsem ráda." usmála jsem se také.

"Víš, že jsi dneska úplně jiná?" zadíval se na mě a já doufala, že si možná vzpomene, kde mě takhle viděl.

"Opravdu?" pohladila jsem ho po paži.

"Ano, jsi víc hodná než obvykle a já musím běžet. říct Kagami, že našemu vztahu už nic nebrání." 

"To si nezasloužím ani obejmutí, za dobrou radu?" stala jsem tam jako sloup. 

"Možná jindy, teď bych nerad načichl tvojí vůní." mávl na mě a utekl z klubu neznámo kam. 

"Dobře." špitla jsem zklamaně a vrátila zpět za bar. 

 Připravila jsem nejdražší láhev šampaňského a dvě skleničky. Desky i se smlouvou už byly položené na baru a na židli čekala jen osoba, až podepíšu naší dohodu. Něco takového se prostě muselo zapít, dnešní den je událost stejně tak velká jako třeba narozeniny.

"Nevadí, když to otevřu šavlí?" zeptala jsem se.

"Když si u toho neuřízneš ruku." prohodil můj nový společník.

"Ani se zavřenýma očima by se mi to nepovedlo." mrkla jsem a už to bylo.

Dvě skleničky nalité, smlouva podepsaná, hlasová zpráv rodičům do Japonska poslaná a společná budoucnost mohla začít. Podepsáním smlouvy dostal každý co chtěl a to i já, jen jsem v nočním klubu nedala výpověď a ani jsem ho nehodlala prodat. Přirostlo mi to tu natolik k srdci, že až se mi znovu podaří ztratit múzu, vím co budu dělat místo návrhářství. 

"Na nás." zvedla jsem skleničku.

"Na naši společnou budoucnost a výhodný obchod." zvedl také na přípitek.  

Krásný pátek všem. 😘

Na tuhle kapitolu jsem se těšila od samého začátku co jsem začala psát první kapitolu. 😁 Myslím, že jsem si právě udělala dost nepřátel, ale já varovala, že to nebude jen tak. Tak co myslíte si, že je tohle konec, nebo bude ještě pár kapitol na vysvětlení toho co se tu právě stalo? 😅😁