neznámý

XIV.

Přišla jsem ke kavárně a měla jsem v úmyslu odemčít dveře, ale před dveřmi na schodech seděl Dominik. Co ten tu děla? Byla jsem zmatená a zároveň naštvaná. Když mě spatřil řekl "ahoj, musím si s tebou o něčem promluvit" uvědomila jsem si, že Dominik je hodně nervózní což mi k němu nesedí. Jen jsem ho také pozdravila. Dominik se postavil ke dveřím a čekal než odemču. Vešli jsme dovnitř a já se ho zeptala jestli něco nechce napití na to mi odpověděl "ne, posaď se chci si promluvit" byl vážný a ja měla strach co má na srdci. Přisedla jsem si k němu a řekla jsem "tak mluvme" on spustil "víš nevím jak ti to říct, ale zůstaň v mém životě...jseš to co mě dělá šťastným" u toho mě chytl za ruce a díval se na mě. Nevěděla jsem co říct nechtěla jsem ho už vidět, ale stále jsem k němu něco cítila. Políbila jsem ho a řekla "bude lepší, když odejdeš" on vstal ze židle a odcházel. Byla jsem na sebe naštvaná, ale něco mi říkalo ať ho nenechám odejít.Vyběhla jsem z kavárny a zakřičela jsem na něj "Dominiku počkej!" on se otočil a pozoroval co udělám. Přišla jsem k němu blíž a řekla "končím tady ve 3 a nechceš někam potom jít?" on radostně řekl "moc rád, vyzvednu tě tady". Chtěl už odejít a já mu řekla "ale jen jako přátelé, nic víc" co jsem dořekla tuhle větu bylo mi jasné, že to nebude ani trochu přátelské. Vrátila jsem se zpátky do práce a čekala na konec mé práce.