neznámý

IX.

Ráno jsem se probudila a doufala jsem, že tohle všechno byl jen zlý sen. Podívala jsem se na postel a byla jsem tam sama, uvědomila jsem si jak moc mi Dominik chybí. Probouzet se v jeho objetí. Mé kroky mířily do koupelny, kde jsem se upravila poté jsem se oblékla. Vydala jsem se do práce. Otvevřela jsem dveře a viděla Hanku jak sedí na židli, usmívala se a nejspíš čekala na mě. Uviděla můj smutný a utrápeny obličej, hned se mě zeptala "jseš v pohodě? co se stalo?". Obejmula jsem ji pevně a spustila, co se stalo v klubu hned potom co odešla. Začala mě utěšovat. V těchto chvílích jsem za ni moc vděčná, vždy ví co má říct. Celý den v práci naštěstí utekl dost rychle a lidí moc nepřišlo.

Po práci mi řekla "ráda bych s tebou šla na skleničku nebo na jídlo, ale spěchám domů" já odpověděla "joo jasně běž domů, jsem už docela v pohodě" co si to namlouvám nebyla jsem v pohodě.

Cestou domů jsem uviděla nový bar na náměstí. Neváhala jsem ani chvíli a mířila tam! Objednala jsem si panáka tvrdého alkoholu, popíjela jsem a snažila jsem si všechno urovnat. Uběhla nějaká ta doba a bar už zavíral. Mé nohy mě nenesly domů, ale mířily k nějakému klubu. Bylo tu dost narváno pomyslela jsem si, že tu bude nějaká akce. Chvílu jsem ještě pila, ale nevím proč asi za to mohl alkohol mě mé nohy odnesly na parket. Tancovala jsem a užívala si svobodu. V tom přiběhli na stage nějací kluci. Díky alkoholu jsem nepoznala tváře. Začali zpívat a mě hned bylo jasné kdo to je. Řekla jsem si, že musím zmizet, bylo tu narváno a kdybych se snažila utéct strhla bych na sebe pozornost. Stala jsem v rohu a doufala, že mě nikdo nepozná. Na stage přiběhl Dominik. Já se dívala jen na něj. Když se naše oči střetli, začala jsem panikařit. Chtěla jsem zmizet. Podařilo se mi utéct na záchody. Já se tam upravila. Postupně jsem slyšela, jak hudba utichnula. Chtěla jsem odejít, otevřela jsem dveře. V tom mě někdo tlačil zpátky, bránila jsem se, ale marně. Podívala jsem se do jeho tváře, byl to Dominik. Chtěla jsem utéct, ale Dominik mě přitlačil na zeď, začal mě vášnivě líbat, já mu řekla "přestaň! tohle nejde!" on se na mě podíval "moc tě chci" řekl. Já se cítila jak v pasti, nemohla jsem nijak utéct. Přitlačil mě zpět ke zdi jeho ruka mi hladila tvář a sklouzla níž. Když trochu povolil dostala jsem se od něj "Dominiku, uvědomila jsem si co k tobě cítím, ale mezi námi by to nikdy nefungovalo, každý chceme něco jiného" řekla jsem "co ke mně cítíš?" optal se. Nechtěla jsem mu na tohle odpovídat, víc by mě to ničilo. Sebrala jsem všechnu odvahu podívala jsem se mu do očí "Dominiku já tě miluju" řekla jsem, už předem jsem věděla že je to zbytečné. Přišel ke mně a začal mě líbat, doufala jsem, že řekne jak moc mě taky miluje. Nic neřekl. Já jsem chtěla odejít, ale on mě zatáhl za ruku a zas mě políbil a dodal "musím tě nechat jít" zmateně jsem se na něj podívala "jak jako musíš?" řekla jsem. "zničilo by tě to" a odešel. Přišla jsem si jako tělo bez duše. Já mu otevřela své srdce a on byl stále tak chladný. Dala jsem se na útěk, cestou jsem si všimla Dominika u baru kolem něj se motali dvě holky. Byl vysmátý jako by se nic nestalo, tohle byla pro mě rána do srdce. Cestou domů jsem přemýšlela o lásce a v hlavě mi jen zůstávala otázka..Proč tolik láska bolí?