Bylo chladné pondělní dopoledne, něco kolem desíti hodin. Šedobíle oblačné nebe se sklánělo nad rozlehlým člověkem nezničeným krajem , který uprostřed na půl rozřezávala klikatá , prašná polní cesta. Naše neustálou chůzí zaprášené prošlapané boty se pomalým tempem nechaly vést právě touto polní cestou . Bylo tu takové ticho , byly jsme tu jen ty a já putující v naprosté tichosti doprovázené snad jen zpěvem ptáků a šumem přírody. Nikde ani noha , sem tam se tu mihl jen divoký králík prodírajíc se skrz vysokou trávu plnou hmyzu a už jen samotnou svou přítomností zvěstující k čemu jen za malý okamžik dojde. V dálce kolem nás široké louky obklopovaly temné lesy houpající se ve vánku. Vesnice , ze které jsme jen před chvílí vyšli, se ztrácela za našimi zády, zatímco vesnice , ke které naše kroky směřovaly, byla ještě daleko před náma. Tvé podlouhlé vlasy barvy obilí při rozbřesku se vlnili ve větru jako vlákna létajících pavouků a lemovaly tvůj soustředěný avšak tak jemný výraz ve tváři. Šli jsme vedle sebe tak těsně , že naše dlaně se třely o sebe. Stočils ke mně své olivově zelené oči a s tvými měkkými rty zaškubal úsměv, voněl jsi jako heřmánek, jak jen můžeš být tak prokletě krásný. Mou tmavovlasou hlavu ovládla vášeň. Třel jsem se o tebe stále víc , chtivě se natahoval po tvém krku svými hladovými čelistmi, dokud jsem tě nedonutil zastavit se. Věnoval jsi mi svůj laskavý úsměv a okamžitě poznal, proč jsme ustali v chůzi. Co nevidět naše ústa spojovaly dlouhé horké polibky, postupně se měnící v teritoriální kousání do krku. V záchvatu vášně jsme se vzájemně strhli k zemi. Ostrý štěrk z cesty probodal moje dlaně , s vrčením jsem ho setřásl ze svých zkrvavených rukou a nechal se ovládnout vzrušením, kterým mě drobné zranění naplnilo. Za límec mé košile jsi mě dovlekl do trávy mezi vysoké vlčí máky, obkročmo se posadil na můj klín a stejně tak jako já se znovu jal přivlastňovat si tělo svého milence. Pozvolna naše rozpálení naplnila naše přirozená zvířecí agrese. kousání , vrčení, škrábání, vyceněné zuby, štěkot a kňučení. Jsi jen můj , pokryt otisky mých psích zubů. Jsem jen tvůj pokryt rýhami tvých psích drápů. Ležels na trávě podemnou, tvou tvář zdobil unavený úsměv. Do tvých neposlušných kadeří jsem jemně vpletl luční kvítí zatímco jsi spočíval na mém klíně a tvůj hrudník jako lotosový květ, obtáhl jsem všechny jeho rysy stéblem trávy zatímcos mě rozmazloval měsíčními jahodami.Pomilovali jsme se uprostřed travnaté louky, pod šedivým nebem, obklopeni křikem lučních koníků jako dva vlci , kterými jsme uvnitř.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
