Nemilosrdná těžká mračna se klenou nade mnou.
Vzteklá, hřmící oblaka v neúprosném letním dusnu.
V dusnu tak protivném, že s těží dýchám ale...
To už je teď úplně jedno.
Umírám uprostřed louky.
Umírám v divoké trávě protkané kvítím postřelen do břicha.
Nevzrušuji se kvůli tunelu v mém torzu, v mých útrobách vždy panovala prázdnota.
Temný otvor.
Zasloužím si umírat zde v agónii,
zasloužím si všechny své skřeky,
vodopády slz a nekonečnou bolest.
Zasloužím si svou pomalou, prokletou smrt s posledním pohledem do zuřícího nebe.
Před očima se mi tmí pulzující horkou krví.
Má krev se vsákne do země tam, kam patří, avšak tvá krev nenašla pokoje.
Hrůzou se mi zkřivil obličej když jsem zmařil tvou krev na zemi svého sklepa.
Statické ticho mého prázdného domova se stalo neúnosným
když jsem tě tam nechal,
když jsem kolem sklepa chodil po špičkách,
oči podlité krví a žaludek řvoucí hladem.
Vrahu, vrahu, vrahu, vrahu !
Kéž by mě roztrhali vlci.
Kéž by tě pohřbili pod kvetoucí trnkou.
ČTEŠ
Perutě Mrtvých Hrdliček
Short Story,,Kdo se pavouka bojí, ten ještě neví, co má v životě chtít"
