,,Caro! Panebože, co tady děláš?" Zakřičela jsem nadšeně na svoji nejlepší kamarádku, která právě vešla do mého pokoje.
,,Přišla jsem za svou nejlepší kamarádkou, kterou jsem neviděla už asi dva týdny?" Zasmála se a obejmula mě. Dva týdny byly vážně dlouhá doba, ale co se dá dělat. Cara má novou rodinu, ale já ne. Pořád hniju v tomhle pitomým dětským domově. Sice za mnou už asi půl roku jezdí skoro každý víkend jedna rodina, ale zatím si mě ještě nemohli vzít. Úřadům trvá všechno strašně dlouho, takže jsem pořád tady.
,,Tak strašně ráda tě vidím." Zajásala jsem a sedla si na postel.
,,Já tebe taky. Strašně si mi chyběla." Sedla si vedle mě.
,,Ty mě taky." Usmála jsem se. ,,A co ta nová rodina? Jaký to tam je? Mají tě rádi? Jsou v pohodě?"
,,Zpomal Bello." Zasmála se. Jsem tak šťastná, že je tady.
,,Tak trochu i proto jsem tady. Jak asi víš jsem teď Cara Johnson a můj nevlastní brácha Jack Johnson je součástí Magconu." Řekla a já se na ní nechápavě podívala.
,,Magconu?" Zeptala jsem se a dál poslouchala.
,,Ano. Skupinka kluků, kteří jezdí na tour, točí videa na youtube a vine. A tenhle víkend mají poslední show než si dají pauzu a tak mi dal dva lístky." Dořekla a já se pořádně narovnala.
,,Tím myslíš, že mi dvě spolu strávíme celej víkend?" Zeptala jsem se a velikým úsměvem na tváři.
,,Přesně to myslím." Řekla nadšeně a já ji skočila do náruče.
,,To je skvělý. Strašně se těším." Řekla jsem když jsem ji pustila a nepřestávala jsem se usmívat.
,,Já taky, ale teď si musíš rychle sbalit věci abychom mohli jet. Mamka s taťkou už na nás čekají dole. S ředitelkou domova už je to domluvený."
Rychle jsem vyskočila z postele a začala si balit. Když jsem měla všechno sbalený, vzala jsem kufr do ruky a sešla s Carou do prvního patra, kde na ní čekali rodiče.
,,Dobrý den, já jsem Isabella Banks." Podala jsem jim ruku a oni ji zvesela přijali.
,,Těší mě. Cara nám o tobě už hodně vyprávěla." Usmáli se na mě. Působili velmi mile. Cara má štěstí, že si ji takováhle rodina vzala do své péče.
,,Tak teď ale pojďte děvčata, musíme toho ještě hodně stihnout." Popohnal nás pan Johnson do auta. Celou cestu jsme si povídali o všem možném. Vyprávěla mi o své rodině, škole a nových kamarádech. Taky mi říkala o klucích z Magconu. Mluvila o nich jakoby je znala už od dětství, takže jsem usoudila, že musejí být vážně fajn.
,,Tak a jsme tady." Přerušil naše brebentání pan Johnson. ,,My ještě pojedeme nakoupit a potřebujeme něco ve městě, takže se uvidíme asi až večer."
,,Dobře tak zatím." Rozloučila se Cara.
,,Nashledanou." Rozloučila jsem se a vylezla z auta. Předemnou byl krásný veliký dům s obrovskou zahradou. Chvíli jsem jen stála s otevřenou pusou, než do mě Cara drkla ať jdu dovnitř.
Uvnitř jsem si odložila kufr a šla za Carou, která mě vedla do kuchyně.
,,Co si dáš?" Zeptala se a hrabala v nějaké skříňce.
,,To je jedno. To co ty." Pořád jsem se rozhlížela kolem sebe a Cara nám zatím udělala sandwiche.
,,Brácho mám uplně skvělej nápad na novej vine." Ozvalo se najednou z vedlejší místnosti. Trochu jsem se lekla a přisunula se ke Caře, která se jen zasmála.
,,Čau Caro." ,,Ahoj." Pozdravili dva kluci Caru a pak se trochu sekli, když mě uviděli.
,,Ty musíš být Bella." Řekl menší blonďatý kluk. ,,rád tě poznávám. Já jsem Jack, Cařin brácha."
,,A já jsem Jack." Představil se druhý hnědovlasý kluk a já se podivila.
,,Jack a Jack?" Zasmála jsem se a oni přikývli. ,,Aha, no já jsem Isabella a taky vás ráda poznávám."
Potom si nás už moc nevšímali a dál se bavili o vinu, který chtějí udělat. My jsme se s Carou přemístili do jejího pokoje, který byl mimochodem taky hodně pěkný a dál jsme si povídali.
Po dvou hodinách nás, ale vyrušilo klepání.
,,Dále." Zařvala Cara a ve dveřích stál Jack, Cařin nevlastní brácha.
,,Nechcete se semnou kouknout na nějakej film? Jack už odešel a já nemám, co dělat." Řekl a Cara se na mě podívala jestli mi to nevadí a já jen přikývla.
,,Proč ne." Usmála se Cara a všichni jsme odešli do obýváku, kde jsme si pustili The maze runner. Když jsme dokoukali film, rozloučili jsme se s Jackem a šli ke Caře do pokoje, kde jsme se každá rychle umyla a pak už jsme si šli lehnout.
,,Caro?" Zašeptala jsem.
,,Ano?" Odpověděla.
,,Bojím." Řekla jsem a Cara se ke mně otočila.
,,Čeho prosím tě?" Usmála se.
,,Co když si s klukama zítra nebudu rozumnět?" Sklopila jsem pohled.
,,Neboj se. jsou hrozně fajn. Taky jsem se bála, ale nemusela jsem. Zítra to pochopíš." Utěšila mě.
,,Dobře. Dobrou." Odpověděla jsem ji.
,,Dobrou noc." Pořála mi a pak už jsme každá usla.
