Po dvou měsících bez budíku se po pokoji opět rozlehl ten otravný zvuk. Převrátila jsem se na bok, vypla budík a vzala mobil do ruky. 6:50.
Ještě chvíli jsem ležela a pak jsem neochotně vstala. Přešla jsem k oknu, kde jsem rozhrnula světlé závěsy a v tu chvíli se do pokoje dostalo, pro mně v tu chvíli, nepříjemné světlo. Rychle jsem se otočila a zamířila k šatně, kde jsem se oblékla. Vzala jsem si rifle, bílé volnější triko s krátkým rukávem, kolem pasu kostkovanou košili a na nohy černé kotníkové conversky.
Poté jsem zašla do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby a obličej. Potom jsem si dala řasenku, tenké linky s ocáskem a světlou rtěnku. Vyšla jsem z koupelny, ustlala jsem si postel a do ruky jsem vzala mobil, který jsem následně vložila do černé tašky, která byla od včerejšího večera připravená u postele.
Zavřela jsem dveře od pokoje a seběhla do kuchyně, kde už snídali rodiče. Taťka seděl u stolu, popíjel kafe a četl si noviny. Mamka si nalévala kafe do svého oblíbeného puntikatého hrníčku.
,,Ahoj." Pozdravila jsem je a sedla si naproti taťkovi, který ihned položil noviny.
,,Dobré ráno. Tak co připravená na svůj první den v nové škole?" Zeptal se s úsměvem.
,,Ani nevím. Asi jo." Odpověděla jsem.
,,Dobré ráno. Tady máš kafe." Podala mi mamka hrníček. ,,a tady lívance." Podala mi talíř s lívanci přelité javorovým sirupem.
,,Děkuju." Poděkovala jsem a ihned jsem se pustila do lívanců.
,,Chceš odvézt do školy?" Zeptal se taťka.
,,Ne, vyzvednou mě Nash s Carou a Jackem." Odpověděla jsem s plnou pusou lívanců.
,,Dobře. A kdy pro tebe mají přijít? Už je skoro třičtvrtě na osm." Staral se taťka.
,,Mají přijít za pět třičtvrtě, což je za chvilku. Takže asi půjdu. tak ahoj." Rozloučila jsem se a odešla.
,,Hodně štěstí." Slyšela jsem ještě křičet mamku.
,,Děkuju." Zakřičela jsem zpátky a zavřela hlavní dveře. Otočila jsem se a přede mnou stáli Cara, Jack a Nash.
,,Ahoj." Pozdravila jsem je s úsměvem.
,,Ahoj, tak co připravená?" Zeptala se Cara a objala mně.
,,Asi jo." Odpověděla jsem.
***
Všechno probíhalo v pohodě. Už mám za sebou půlku dne a teď jdu za ostatníma na oběd. Právě mi skončila hodina dějin umění, na kterou chodím jako jediná z naší party.
Z tašky jsem vytáhla mapku školy a hledala kde jsem a kde je jídelna.
,,Co tady hledáš ty turisto?" Zasmál se někdo a já se otočila. Za mnou stál usměvavý Shawn.
,,Ještě že tady jsi. Nevím kudy do jídelny." Zasmála jsem se.
,,Tak pojď. Je to tady tudy." Ukázal na uplně druhou stranu než jsem chtěla jít.
,,Jak to zatím jde?" Zeptal se po cestě.
,,Docela dobrý, teda až na tu matematikářku. Ta je strašná." Zasmála jsem se.
,,Myslíš Brownovou? Jo ta je strašná. A to máš štěstí, že jsi ji nemusela mít i dva roky předtím." Zasmál se taky. Zbytek cesty jsme ještě řešili učitele a jak se mi to tady líbí a taky mi jako první řekl, že mu vyjde album.
,,Panebože to je skvělý Shawne." Skočila jsem mu hned do náruče.
,,Díky." Začervenal se. ,,ale ještě to nikomu neříkej. Jsi první kdo to ví."
