O DVA ROKY POZDĚJI
Pomalu jsem otevřela oči a opatrně se pohla, abych nevzbudila Nashe, který spal těsně vedle mě s rukou přehozenou přes můj bok. Políbila jsem ho na čelo a on se jen trochu zavrněl.
,,Ještě pět minut mami." zamumlal a já se rozesmála.
,,Tak takhle tě budí maminka, jo? Pusou na čelo, hezké." řekla jsem a on sebou rychle cukl. Posadil se na postel a prohrábl si vlasy, čímž si udělal dokonalý ranní rozcuch.
,,Moc vtipné!" a falešně se zasmál. Poté sebou zase plácl na postel. ,,nemůžeme zůstat v posteli?" a udělal na mě ty svý oči.
,,To teda nemůžeme. Nashi jsme v maturitním ročníku, musíme do školy." odvětila jsem. Sedla jsem si, odkryla deku a rychle si oblékla Nashovo triko, které leželo na křesle vedle postele, protože jsem byla uplně nahá.
,,Neměla sis ho brát, bez něj jsi hezčí." zasmál se Nash. Vstal a nahý odešel do koupelny. Tišše jsem se pousmála a odebrala se do kuchyně, kde jsem si pustila rádio a začala dělat snídani. V rádiu zazněl Shawnův hlas a já se pousmála. Za ty dva roky se z něj stala přímo superstar. Jezdí si po koncertech, cestuje po světě a užívá si. Moc mu to přeju, ale vážně mi chybí. Za poslední roky jsem se s ním dost sblížila, takže je dost těžký ho vídat jednou měsíčně, když si přijede do školy napsat nějaké testy. Zase je ale pravda, že jsem se na něj vždycky těšila tisíckrát víc.
Po deseti minutách se v kuchyni objevil Nash. Přistoupil ke mně ze zadu a začal mě líbat na krku.
,,Teď ne Nashi, musíme do školy a já ještě vůbec nejsem hotová." odmítala jsem, ale jemu to bylo evidentně jedno, protože už měl ruku pod mý, teda vlastně jeho, tričkem.
,,Fajn, ale bude to rychlý." Nash se rozesmál a já ho odtáhla zpátky do pokoje.
***
,,Čau." pozdravil nás Cameron, když jsme přiběhli do třídy. ,,zase jdete pozdě, kde jste byli?" S Nashem jsme se na sebe jen podívali a Cameron hned zareagoval. ,,Víte co? Radši si to nechte pro sebe."
,,I když ty mi to stejně řekneš, viď Nashi?" zašeptal Nashovi a já se rozesmála. ,,ty se moc nesměj. Beztak poběžíš za Carou, abys ji to řekla." Zasmál se Cameron.
Po dlouhém a únavném dni ve škole, kde jsme se nejen učili, ale také dodělávali detaily na náš maturitní ples, který měl být už za týden, jsme se přesunuli do naší oblíbené kavárny/hospody.
,,Půjdeš se mnou zítra koupit boty na ten maturiťák?" zeptala se mě Cara a usrkla si ze svého obrovského hrnku s cappuccinem. Já jen souhlasně přikývla a napila se svého piva. Ano piva. Všichni si hodně užíváme své plnoletosti ve všech směrech.
Asi po hodině a půl jsme se rozloučili a každý odešel domů svým směrem.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po hodně dlouhé době přidávám takovou kratší část, ve které vám chci aspoň trochu nastínit jak se příběh bude vyvíjet. Vím, že dost lidí nemá rádo velké skoky v čase, ale mně se nechtělo psát o středoškolácích, ale zárověň jsem nechtěla přeskočit na období, kdy pracují a přijde mi, že maturitní ročník je taková dobrá alternativa.
