Dvojí život [ Twilight Sága ]

Škola Volá

Adél
Je šest hodin ráno, den pondělí, v tuhle dobu stávám abych vše stihla. Což je: snídaně, hygiena, převlečení a postarání se o mamku.

Právě vylézám z postele, je celkem velká, má modré povlečení které přechází do fialové barvy, jsem ve svém pokoji, je malý, barvy na stěnách jsou žluté, jdu se převléct, na sebe si beru rotrhané džíny a bílé tričko. Poté jdu do koupelny, náš dům má jenom jedno patro. Učešu si svoje lesklé černé vlasy a vyčistím perleťově bílé rovné zuby.

Jdu dělat snídani pro sebe a moji mamku. K snídani dělám volská oka se slaninou a rajčaty, uvařím černý čaj a přichystám prášky pro mamku.

Když je vše připravené, jdu vzbudit mamku a jdu jí se vším pomoct, jelikož trpý rakovinou tak nosí paruky, s parukou jí pomůžu si jí nandat a pomůžu jí dojít do kuchyně, jelikož je mamka už trochu starší typ člověka, tak moc dobře nezvládá své povinnosti, sice jí chodí nějaký peníze od zdravotní pojišťovny, ale i tak je to málo proto občas po škole chodím na brigádu do místního bufáče.

Když jsem dosnídala, jako vždy jsem se rozloučila s mamkou a vyrazila pěšky do školy.

Před školou se jako vždy scházíme s mojí nejlepší kamarádkou Lucy. Je stejně bláznivá jako já, je jako moje dvojče.

Na učení nejsem šprt, ale taky ne flákač.

Po škole jsem vyrazila do bufáče na brigádu. Někdy tam chodí opravdu pitomci, třeba jednou k nám příšel chlap a chtěl si dát bagetu, vytrýna na bagety byla prázdná a tak jsem mu důrazně řekla že bagety už došli, tak odešel a týpek za ním se mě zeptal:

"Máte bagety?"

měla jsem takovou chuť mu naflákat, vydržela jsem to, protože tuhle práci nechci ztratit, když jsem došla domů mamka spala, je to s ní opravdu vážné, je ve třetím stádiu rakoviny a zbývá jí pár měsíců.

Udělala jsem si večeři a udělala úkoly a šla spát, ještě jsem teda chvíli koukala do mobilu, ale pak jsem opravdu usla.

Další den byl stejný jako předešlí, ale když jsem dorazila do školy, zjistila jsem že prý k nám do třídy má přijít nový kluk. Bylo mi to celkem jedno, ale bylo vidět že ostatním holkám ne.

Když zazvonilo na hodinu, posadily jsme se všichni do lavic a čekali na učitele, vešel do třídy i s novým žákem.

Když jsem ho uviděla zatajil se mi dech, jako by mě nic nedrželo na zemi, byl překrásný, byl opálený a svalnatý, vlasy měl krátké zbarvené do černá, oči měl hnědé, na sobě měl krátké tričko a kraťasy a na levé ruce na rameni měl trochu podivné tetování. Z mého snění mě probudilo až to když učitel promluvil:" Třído, tohle Jared Cameron, dříve chodil do školy do rezervace, která je kousek odtud, může se posadit támhle dozadu do té volné lavice." ta volná lavice byla vedle mě hned přes uličku, nemohla jsem od něj odtrhnout oči a vypadalo to že on ode mě taky ne.

Jared
Když jsem vešel do své nové třídy, uviděl jsem překrásnou dívku a naše pohledy se setkali, v tom mi bylo nějak lehko, jako by mě nic nedrželo při zemi, v tom mi to došlo, já se do ní otiskl, před mýma očima se objevila vize, naše láska, stárneme vedle sebe a hlas v hlavě mi říkal, jsi pro ní kdokoliv, budeš pro ní kdokoliv, přítelem, bratrem, ochráncem. Poté mě učitel posadil hned přes uličku od ní, nemohl jsem od ní odtrhnout oči, no jo, ale co teď mám ji říct že jsem vlkodlak a že jsem se do ní otiskl, což znamená že jsem se do ní zamiloval?

Adél
Celou hodinu jsme na sebe zírali, bylo to divné, ale i tak jsem nemohla odtrhnout oči, z mého snění mě vytrhl až zvonek oznamující konec hodiny, až v tuhle chvíli jsem zjistila že nemám zapsané žádné poznámky z hodiny a ani nevím o čem se mluvilo, Lucy vypadala celkem nervně, asi si se mnou chtěla povídat, ale já ji prostě Ignorovala.