Vždycky to byl Sirius!

4.

„Čaukyyy!" zařval přes celý pokoj příchozí James.

„Drž hubu ty hovado! Nevidíš, že Siri spí?" zařval jsem na něj šeptem.

„Sirius spí před obědem? Co se stalo?" podivil se James.

„Nechal jsem ho samotného a Malfoy s Bellatrix na něm zkoušeli pár kouzel..." otočil jsem se na dlouhovlasého chlapce, který spokojeně spal.

„Merline, je v pohodě?" jo, i James umí být zodpovědný.

„Teď už jo, jen je hodně unavený." kývl jsem hlavou. „Možná bychom mu ten oběd měli přinést sem." navrhl jsem.

„Jo, asi jo... přece jenom začíná za deset minut a nechceme ho budit." přikývl.

„No... kde je vůbec Peter?" zeptal jsem se, když se James posadil k psacímu stolu.

„Nevím, ale teď mě neruš, teď je ze mě Shakespeare." prohlásil a vyndal si pergamen s brkem a inkoustem.

Jsi pro mě živým důkazem, že lidé se mění...
Ten kdo měl, zapoměl... však já se tě táži, kdo se vkrádá do tvého snění?
Jsi nádherná jak květina a voníš po růžích. Však kdo v tvém srdci místo má a city probouzí?
V očích jiskry radosti a největšího štěstí.
Za maskou však zrada a ruce zaťaté v pěstích...
Ten kdo ve tvé hlavě je, tím já bych chtěl být!
Protože ten kdo měl, zapoměl a už se nevrátí...

Nakukoval jsem Jamesovi přes rameno, když psal básničku. Napsal ji docela dost rychle. (jojo, zato já tu nad tím sedím půl hodiny:)) Ale byla úžasná...

„To je pro Lily? Páni Jaimee! Od kdy ty umíš takhle psát?" udiveně jsem se na něj koukal.

„No to víš, moc jsem se tím nechlubil, ale mám na to talent už od dětství." podrbal se nervózně na zátylku.

„Čau klu-"

„Ticho! Siri spí!" vyrazili jsme hned na Petera.

„Jo, dobře." řekl Péťa o něco tišeji. „Jdem na oběd?" zeptal se a ukázal na hodiny, které ukazovaly 12:05.

„Jo, jasně..." kývli jsme na souhlas a vydali se na oběd.

„No..." protáhl Jaimee slovo „Vážně ji to mám poslat? Co když se jí to nebude líbit?" pokukoval nervózně James po rusovlásce sedící na druhém konci stolu.

„To si děláš srandu, ne? Je to ta nejhezčí báseň jakou jsem kdy slyšel! A navíc... když se nepodepíšeš, třeba ti i odpoví." pokrčil jsem rameny a usmál se.

„Jo to je skvělý nápad!" zavýskl James radostí.

„No tak běž! Šup, šup, šup!" popohnal jsem ho.

„Díky Remíku, ty jsi prostě dokonalý!" zase začal přehrávat. „Já věděl, proč si tě beru!" chytl se za srdce a objal mě.

„No jo, Jamesíku, ale teď už běž!" zasmál jsem se. James do vteřiny, ani nevím jak, zmizel z velké síně.

„Péťo, vemem oběd pro Siriho a jdeme?"

„Jo, jasně. Co mu vůbec je?"

„Ale..." protáhl jsem slovo. „To je na dlouho..." mávl jsem rukou a nabral nějaké to jídlo.

„Dobře, tak mi to řekneš potom..." pokrčil rameny a také vzal nějaké jídlo.

„Siri, vztávej."posadil jsem se vedle něho, když jsme přišli do našeho pokoje. Nebo-li "plechu hříchů a neřestí," jak tomu říkala Lily. „Neseme ti jídlo." popostrčil jsem mu pečený steak trochu víc pod nos a doufal že to zabere. Zabralo...

„Oni byli steaky?" vyskočil hned na nohy.

„Ano, jako každou sobotu." zakroutil jsem nad tím hlavou a podal mu tác s jídlem.

„Díky, Remi." zářivě se na mě usmál a dal se do jídla.

„Však za nic..." úsměv jsem mu oplatil. Byl to ale jiný úsměv, takový... přiblblý?

„No nic... tak já už musím." začal couvat Peter opatrně ke dveřím ale pořád čelem k nám.

„Ale copak, copak? Že by nějaká dívka, Červíčku?" ušklíbl se Sirius.

„Možná... tak trošku." zasmál se nevině. „Abigail Smithová z Mrzimoru." pyšně zvedl hlavu.

„No Péťo, ty ses překonal!" spráskl ruce Sirius. „Po tak dlouhé době!" zasmál se. „Schvaluje se!" zasalutoval a Peter také.

„Děkuji, kapitáne Siri!" kývl a odešel.

„Nerad to říkám, ale pořád jsem unavený..." protáhl se a mrsknul sebou do polštářů.

„Však to je normální." pousmál jsem se.

„To jo, ale já se těšil na náš společný víkend." lehce se zamračil. Vypadal strašně roztomile. Remusi! To už se radši zaláskuj támhle do Seva, než do Siria! Vždyť víš, jaký je...

„Víkendů bude ještě hodně a pokud budeš chtít, strávím s tebou každý víkend. Však jsem stejně ležel v knihách a tím to končilo..." zasmál jsem se. „Hlavní je, ať ti je teď dobře, kapišto?"

„Kapišto, ale beru tě za slovo, Lupine." zasmál se.

„Jak jinak, Blacku." zasmál jsem se s ním. Vidina všech víkendů strávených s ním se zdála naprosto úžasná. Ale notaaaak, copak chceš mít něco s casanovou? Ne, nechceš být přece jako růžovky...

„Zůstaň tu, prosím." zamžoural na mě ještě Sirius než se mu zavřela víčka. „Dobrou noc, Remí." řekl, když jsem si lehl vedle něj a zatáhl závěsy.

„Dobrou, Sirí." usmál jsem se sám pro sebe. „A hezké sny..." pošeptal jsem.

Siri byl strašně roztomilý, když spal. Pár pramínků vlasů jsem mu dal za ucho. Pohled, který jsem na něj upíral, musel být tak intenzivní, že se až divím, že se neprobudil. Asi bych ho i políbil na ty jeho sladké rty, kdyby se neotevřeli dveře od pokoje. Jen jsem tedy Siria pohladil po tváři, otočil se k němu zády a dělal, že spím.

„Tak co? Už je-" Jaimee se zarazil, když odtáhl závěs. „Ha, tak tady byl Remus večer..." usmál se a já doufal, že si nevšiml, že jsem vzhůru. „Accio foťák!" zašeptal.

Otočil jsem se čelem k Sirimu a dál předstíral, že spím.„Výborně, takhle to je ještě lepší!" zaradoval se Jaimee. „Už jen aby jste spali ve vzájemném objetí. Tuhle fotku ti dám k tvým příštím narozeninám, abysis vzpoměl, jak dlouho ses o něj snažil a pak byl tvůj." takže James ví něco, co já ne... „Ale asi bys měl přestat s tím casanovou a S.P.O. seznamem (Sbalit, pomazlit, odkopnout). Protože takhle mu dokazejš akorát to, že je tvou další "courou" na jedno použití. Ale to není pravda, že? Tak mu to konečně dokaž, blecháči." zakroutil hlavou a vyfotil nás. Potom odešel do koupelny.

Sakra... jak to myslel?! A jaktože ví víc než já?! Siriusi... proč? Prostě proč? Sakra tenhle ročník bude ještě hodně zajímavej...

„Remusi, já tě mám rád. Hodně rád." ozval se ze spaní Sirius.

„To myslíš vážně?" nevím proč jsem se ptal, když mluvil pouze ze spaní. I tak se mi dostalo odpovědi.

„Nejvážněji na světě! Nevím, co to je sakra za pocit, ale vím, že tě mám rád a je mi s tebou více než fajn."

„Jo, kamaráde... to já kdybych věděl, co je to za pocit..." jednu ruku jsem obmotal kolem jeho a natiskl se k němu blíž.

„Awww, však jsou roztomilý!" ozval se hlas Jamese, ale bylo to to poslední co jsem slyšel, než jsem se ponořil do říše snů.