Démon nemůže milovat! Bakudeku

Útěk

Otevřel jsem oči a uslyšel zvuk zpívajících ptáčků. Dnes je vážně hezky den. Řekl jsem si pro sebe. Šel jsem ke dveřím měl jsem dost velký hlad ale když jsem chtěla otevřít tak byli zamčené. Kurva já zapomněl! „Hej! Přece mě nenecháte umřít hlady?!" „Král nařídil aby jste nedostal ani najíst." „Kurva ten idiot!" Bouchl jsem do dveří. Co tu mám teď dělat?! A dnes je ten cirkus. Ale omlouvat se mu nehodlám... koukl jsem na okno a pak na skříň a na postel. Šel jsem ke skříni a převlékl se. Vzal snad všechno oblečení a hodil ho na zem. Pak jsem došel k posteli a stáhl prostěradlo. Jsem tak 8 metrů nad zemí  ale 4 metry pode mnou je balkon když se dostanu tam zbytek už zvládnu... svázal jsem vše k sobě a přivázal k noze postele. Buď teď chcípnu a nebo později... vzal jsem si ten "provaz" a vylezl z okna všechno jsem to dost dobře svázal ale i tak držel jsem se provazu a začal pomalu lézt dolů. Už jen kousek. Už byl balkón na dosah a já stoupl na balkon. Najednou jsem ale uslyšel řev stráží. Kurva co tam dělají?! Proč šli dovnitř. Rychle jsem otevřel balkonové dveře a vběhl do pokoje a rychle hned na chodbu slyšel jsem jen řev z mého pokoje. „Kde je?! Tady jsou svázané oblečení!" Pousmál jsem se a běžel k hlavním dveřím. Uslyšel jsem otce jak je právě v předsíni u hlavních dveří rychle jsem proběhl a při tom hodil úšklebek na otce a mávl rukou. Kdyby jste viděli ten jeho překvapený a zároveň naštvaný výraz by jste umřeli smíchy. Rychle jsem vyběhl z hradu a mířil co nejrychleji to šlo do města do hospody kde jsem byl včera. Tam mě snad nenajdou. Už jsem jen slyšel křik který pomalu mizel v dáli. Doběhl jsem do města a rychle běžel do hospody. „Dobrý den..." řekl jsem extrémně udýchaný. „Dobrý den princi...Co se děje stalo se vám něco?" Řekl vyděšeně hospodský. Naštěstí tam teď nikdo nebyl. „Prosím neříkejte mi princi. Kdybych mohl tak bych radši byl jako vy." „To neříkejte buďte rád za to co máte." „A vlastně na. Nemohl jsem se včera večer sem stavit." A hodil hospodskýmu pytlík se zlaťáky. „Princi to je moc tolik to nestálo." „Řekl jsem ať mi neříkáš princi!... a navíc je v tom i započítané něco jiného..." Hospodský na mě koukl nechápavě. Sedl jsem si a začal mu vše říkat ohledně toho co se teď děje. „Takže vy chcete ať vás tu schovávám. Dokud to bude potřeba?" „Ano" „Ale pri- Bakugo kdyby se to dozvěděl král tak bych tu už moc dlouho nebyl." „Prosím jsi má jediná naděje." „Dobře zařídím vám pokoj." „Děkuji moc! A prosím tykejte mi." „Vy... ty mě taky jsem Kirishima." „Hezké jméno." „Děkuji dala mi ho matka která tu už není. Od mala vlastně žiju sám ani si napamatuji otce." „Taky neznám matku otec o ni nemluví." Hospodský někam šel a mávl na mě ať jdu za ním. Otevřel dveře a tam byl pokoj postel jedna skříň nic extra ale mě se to líbí víc než můj pokoj nepotřebuji nic extra. „Ten je dokonalý." „Já se omlouvám lepší nemám. Tady máš koupelnu je napojena na tvůj pokoj." „Vážně se mi moc líbí." „Koukám že si utekl bez oblečení." Lehce se zasmál. „Trochu no." „Můžeš si skočit tady naproti je tam obchod s oblečením." „Vážně děkuji moc" „Ale moc se po městě nepohybuj budou tě hledat stráže a já bych se rád dožil svatby." „Ty máš přítelkyni?" „No.... je to taková přítelkyně když mu rozcuchám účes." Pousmál se. „Mu? Takže přítel." „Ano." Trochu zrudl a koukl se do země. „Nemusíš se stydět že jsi gay. Mě to přijde úplně normální. Ne že bych měl rád kluky ale nevadí mi ať asi každý miluje koho chce." „To bylo asi to nejhezčí co mi kdo řekl."

Ahoj! Omlouvám se že jsem nic dlouho nedala ale mám dost školy...🙄 k tomu ještě menší problémy atd.... vážně se omlouvám a budu se snažit vám to teď nějak vynahradit.🙏🏻😢💔 Ještě jednou vážně se moc omlouvám.