Soghomovy vzpomínky se mi míhaly před očima jako odporné, leč dokonalé kresby, jakoby po mně někdo hodil knihu se vzácnými ilustracemi a ta se stránku po stránce převracela, až se s žuchnutím prudce zavřela.
Obrázky, jenž maloval sám Ďábel.
Byla jsem stejně krutá jako Mayranoush, když jsem Soghomonovi pomohla přežít? Nezbyla v nás ani kapka milosrdenství?
Soghomon nemluvil. Ani nemusel. Neoplýval jistotou, jestli jsem přelud jeho zraněného mozku, nebo anděl pomsty, který se ho se zvrácených důvodů snažil udržet při životě. Nepřekvapilo by mě, kdyby mu ze rtů nesplynulo už jediné slovo. Pral s něčím horším, než vlastním zármutkem. S bezmocí. Nezachránil rodiče, bratra ani sestry, které mu před očima znásilnili.
S ironií Osudu vlastní ho zachránila mrtvola bratra, pod níž skončil.
xxx
Přežili jsme, společně. Usadila jsem se vedle něj s věrností stínu. Strážila jsem Soghomona, když jeho tělem zmítaly křeče a podporovala, když mysl přepadala temnota.
Lidé mluví ve svých srdcích stejným jazykem, a tak jsem četla v duších nepřátel i blízkých spolubojovníků, když se přidal k Arménské revoluční federaci, neopouštějíc jeho bok ani myšlenky, šeptajíc, napovídajíc.
Nezapomněli jsme, neodpustili jsme a jako jediný lék na naše jizvy se zrodil společný cíl, sdílená vášeň. Touha po odplatě. Po spravedlnosti.
ČTEŠ
Karyan
WerewolfKaryan, děvčeti z Bohem zapomenutého koutu země, nabídne Osud pomoc prazvláštní podoby v nejděsivější chvíli jejího života. Přijme? Která z cest je horší? Temná nebo temnější? Double drabble příběh psaný na podkladě slov, jež jsme vymyslely v úzké...
