Matka ustoupila, v pažích křečovitě svírala Lousaper, rty pevně semknuté, v obličeji starší než naše babička. Chytila jsem Nairi za ruku upatlanou od pomerančové šťávy. Dva muži s kníry a hladovým pohledem přišli až k nám.
,,Panna?" zeptal se mladší z nich a hrubě zatáhl Nairi za cop, jen tak, protože mohl.
Bezradně jsem se otočila na matku. Co je lepší říct? Pravdu? Lež?
Rychle přikývla a přivřela oči. Kdyby mohla, sama by vojákovi podřízla krk za to, že se dotkl její dcery.
,,Ano," odpověděla jsem za Nairi, která vyděšeně zírala na muže v uniformě před sebou, neschopna slova.
,,A ty?"
Pokývla jsem hlavou. Stud mi vháněl horkost do tváří, ale neuhnula jsem pohledem. Voják si mě prohlížel tvrdýma a lhostejnýma očima. Měl je stejné barvy jako většina z nás, temně hnědé, ostrý nos a okoralé rty pod hustým černým knírem.
Možná měl doma rodinu, ale my jsme pro něj lidé nebyli. Jen čísla, kusy masa, obtížné položky, jež měl na starosti.
Postrčil mě směrem k vozu a pokračoval dál.
Nemusela jsem překypovat fantazií, proč separovali mladé dívky.
,,Kam pojedeme?" zašeptala Nairi přidušeně.
Než jsem stihla vymyslet milosrdnější odpověď, vyhrkla holčina vedle nás: ,,do harému nebo do hanbince, vyber si."
ČTEŠ
Karyan
WerewolfKaryan, děvčeti z Bohem zapomenutého koutu země, nabídne Osud pomoc prazvláštní podoby v nejděsivější chvíli jejího života. Přijme? Která z cest je horší? Temná nebo temnější? Double drabble příběh psaný na podkladě slov, jež jsme vymyslely v úzké...
