Nebylo těžké je najít, stačilo sledovat stopy ničení a zmaru. Nenamáhali se pohřbívat mrtvé, nechávali je podél cest, tam, kde je zmohlo vysílení, kulka či čepel.
První jsem objevila matku s Lousaper stále pevně přivinutou k hrudi. Z kdysi krásného obličeje, který se tak rád smál, se zvedlo hejno masitých much, jež hodovaly v prázdném očním důlku a otevřených ústech. Nafouklé břicho napínalo roztrhané šaty a svaly na holých pažích i Lousapeřina záda poznamenaly zuby divé zvěře. Zavyla jsem, až se z vyschlých luk zvedala hejna vyplašených ptáků.
Tlapami jsem ryla v prašné zemi tak dlouho, dokud nevznikl mělký hrob. Slunce se sklonilo za obzor, když jsem zuby táhla za límec šatů tělo vlastní matky do díry, kde měla spočinout s nejmladší dcerou. Bez posledního pomazání, bez rozloučení, bez modlitby. Nenacházela jsem pro ni v hlavě slova, ač tisíckrát opakovaná, nebyla tam.
Naposledy jsem se ohlédla po nepatrně vyvýšené hromádce hlíny u cesty.
Tělo Nairi jsem našla za vojenskými baráky na kraji města Getamej, nahé, dobité a špinavé. S obscénně rozevřenými stehny a znamením kříže vyřezaným do podbřišku.
Mayranoush se nemýlila, nezachránila jsem nikoho a nedovedla jsem zabít jediného osmanského vojáka, nikdo mě neviděl a moje ostré tesáky chňapaly naprázdno.
ČTEŠ
Karyan
WerewolfKaryan, děvčeti z Bohem zapomenutého koutu země, nabídne Osud pomoc prazvláštní podoby v nejděsivější chvíli jejího života. Přijme? Která z cest je horší? Temná nebo temnější? Double drabble příběh psaný na podkladě slov, jež jsme vymyslely v úzké...
