Scorpius James a Pearl

341 24 7
                                    

Děti měly povolené otevírat dveře.

„Děkujeme, jsme spokojení. Nic nepotřebujeme," usmála se mile Pearl a Scorpius vedle ní přikyvoval.

„Dobrý den," promluvil muž za dveřmi a přátelsky se usmál. Krátce pohlédl za děti, zda neuvidí dospělého, ale okamžitě sklonil zrak zpět. Zvedaly se k němu chlapcovy šedé a dívčiny hnědé oči.

„Nemáte uniformu," uvědomil si chlapec a šedivé oči ztmavly nedůvěrou. Stejný jako otec, pomyslel si příchozí a pousmál se.

„Ne, nejsem pokojová služba," přikývl a než se děti stihly vylekat, natáhl k nim ruku.

„Jsem Harry Potter."

Děti jako by přimrzly na místě. Okamžitě poznal, že jeho jméno znají a že jej nečekaly. Jeho ruka dál visela ve vzduchu.

Než stihl něco vymyslet, prořízl ticho tvrdý hlas.

„Co tady děláš?"

Draco stál vzpřímeně s vypjatou hrudí a Harry nemohl přestat myslet na to, jak je krásný.

Ovšem také nemohl přehlédnout, jak moc se zlobí. Dokonce se mu zdálo, že v jedné ze zaťatých pěstí svírá hůlku.

Harry nad ránem dlouho přemýšlel. Měl spoustu zařizování, ale na nic z toho se doopravdy nesoustředil. Přehrával si v hlavě události z rána znovu a znovu, a když mu došlo, jak to všechno mohlo vypadat z Dracovy strany, nejraději by se okamžitě proklel. Nebo nakopal do zadku. Nejspíš obojí.

„Vůbec jsem to tak nemyslel!" vydechl proto rychle a pokusil se vstoupit do bytu. V cestě mu bránily děti, a proto se jen naklonil nad jejich hlavy a naléhavě pokračoval: „Nemyslel jsem to ani na moment tak, jak bys mohl... Jak to..." zas se do toho zamotával. Zhluboka se nadechl a zklidnil splašenou mysl. „Ráno jsem to vůbec nemyslel tak, jak jsi to asi mohl pochopit."

Pearl rozhovor dospělých nezajímal.

„Fakt jsi Harry Potter?" vypískla a poskakovala na jedné noze. „Ukaž jizvu!" vybídla ho neomaleně. Draco se rozhodl děti nekrotit. Pořád s ním cloumal vztek a bylo mu jedno, jestli děti Harryho vyděsí a odeženou. Od rána se cítil tak zneužitý a podvedený! Bylo mu jedno, co by teď děti mohly provést. Navíc, uvědomil si s trpkým výdechem, jeho děti byly dokonalé. Nemohly provést nic.

Harry se také rozhodl dál se Dracovi nevěnovat. Přišel sem s jasnou misí a ta se blonďáka týkala jen okrajově.

Přidřepl si k dětem, stále v otevřených dveřích a vyhrnul si vlasy z čela.

Děti vykulily oči a vydechly.

„Paráda," zaslechl chlapce a ucítil, jak mu dívčiny prsty přejely po čele. Usmál se, když holčička radostně vypískla.

„Já jsem Scorpius James Malfoy," pětiletý chlapec si vzpomněl, že nepřijal Harryho nabízenou ruku a vyděsilo ho to. Vypjal hrudník a natáhl pravici směrem k hostovi.

Harry s ní lehce zatřásl a v hlase měl něco zvláštního, když odvětil: „Rád tě poznávám, Scorpiusi Jamesi."

„A já jsem Pearl," zasmála se dívka a jako na pérkách nemohla přestat poskakovat. Vlasy jí na ramenou hopsaly.

„To se k tobě výborně hodí," zhodnotil Harry a dívka se zarděla a pak rozesmála.

„Dáš si čaj, Harry?" chlapec se ujal role hostitele. Zbožňoval příběhy o Chlapci, který přežil a miloval pocit, že jej jeho otec znal a že ho teď jako jeho zachránce někde hledá. Nemohl promarnit okamžik, kdy se Harry konečně stal nalezeným a tedy zachráněným.

Aeternus Copulatio III.Where stories live. Discover now