Dlouhé prázdniny (Billdib)

Nech mě

Dipperův pohled: 

Celý jsem zkameněl a začala se ve mně odehrávat válka mezi racionální části mozku s iracionální. ,,Jen jsem se praštil do hlavy, tohle nemůže být pravda." Snaží se situaci zachránit racionál. ,,Tak mu zkus vysvětlit, že je jen tvoje představa, ale myslím, že ho to nepotěší. Hele, uklidni se, přece je mrtvej." Odporuje racionální část. ,,Nooo, moc na to nevypadá." Rýpe zas do něj iracionál. Z hluboké vnitřní války ho probere, až Billův hlas. 

,,Eee... to tu na mě budeš jenom tak čumět?"

 ,,Promiň." řekl jsem posmutně. Proč se sakra omlouváš, vždyť tě chtěl zabít!!!  Rozčíleně reaguje vnitřní hlas. ,,JAK  TO, ŽE  ŽIJEŠ!! Najednou z ničeho nic vypálím.

 ,,To není zrovna milá otázka." 

,,Tak znovu, jak to že žiješ?"

 ,,Vážně to chceš vědět?" Laškovně se opakuje Bill.

 ,,Joo!!"

 ,,Tak popros." Dožaduje se Bill s jiskřičkami v očích.

,,V žádným případě!" vyhrkl jsem.

,,No tak popros.", skoro zažadonil Bill.

,,Nikdy!" 

,,Hold se to nedovíš. Bill pokrčil ramena a s těmito slovy  začal  odcházet.

,,Néé, počkej!" Přemohla mě zvědavost.

 ,,Ano?!?" Vítězně se otočil Bill.

 ,,prooosím" otráveně a zdlouhavě jsem pronesl.  

,,Hned lepší." Bill se zase začal přibližovat, postavil se přímo přede mě a spustil. ,,To jste si  vážně mysleli, že vymazáním z mysli toho hlupáka  budu navždy uvězněn v zapomnění? Nemůžete mě zničit, neříkám, že to nejde, ale vy to nedokážete. 

,,Tys mi ale neodpověděl na otázku." Přerušil jej můj hlas. 

,,Počkej! Když jste mě vymazali musel jsem roky čekat, než si tvůj tak milovaný strýc, aspoň lehce vzpomene že jsem existoval. Pak už stačilo jen uniknout. V slastném spánku, kdy byl nejvíc zranitelný,  jsem využil všechny zbytky energie a vyprostil se z jeho mysli. Byl jsem tak slabý, že i bez těla jsem se cítil jako bych vážil snad tunu. Nebylo to lehké, ale nakonec se mi povedlo opustit tajemnou chýši." 

Billova blízkost mě  nutila ustoupit. Už toho na mě bylo dost. Musím zmizet, teď, nebo nikdy. Začal jsem se pomalými krůčky  vzdalovat od Billa, pak jsem se rychle otočil a doufal ve volnou únikovou cestu.

,, Ty se někam chystáš" objeví se přede mnou Bill a zatarasí průchod. ,,Co ode mě chceš?" 

,,Každý rok, měsíc, týden, den,hodinu minutu i tu blbou sekundu jsem přežíval jen díky jediné myšlence. Jaké by to bylo rozervat všechny Pinesovi na miliardu  dílků a každý z nich zneškodnit jiným způsobem." Čím dál vyšším a zuřivějším tonem na mě řval. 

,,Pak mi ale došlo, že nepotřebuji všechny Pinesovi, ale že mi stačí jenom jeden.  Ten kvůli kterému jsem hnil v mysli naprostého, tupce. A to tebe." Strašně jsem se vyděsil. Já nechci umřít, vždyť mi je teprve sedmnáct. Už nikdy nespatřím, sestru strýce rodiče. Již nikdy neseřvu Gideona, ať nepoužívá můj hřeben. Připravoval jsem se na nejhorší, snažil jsem se smířit se smrtí, když vtom se stalo něco opravdu nečekaného. ,,Promiň já já nechtěl, odpusť. To se nemělo stát. Jsem takovej kretén."  Bill se chytl za hlavu a vypadal jako by se proklínal, ale nevím jak se projevojí emoce u démonů.

,, Cccože?? ty se nehodláš mě rozervat na milion kousků?" Tážu se rozklepaným a ještě trošku vyděšeným hlasem.

,, Trošku mi to ujelo, promiň."

,,Tím pádem můžu odejít?" Billa tahle otázka zneklidnila. 

,,Jestli chceš." Se zklamáním řekl Bill. 

Vydal jsem se směrem hlouběji do lesa. 

,,Jdeš na druhou stranu." Pobaveně zmínil.

,, Ne určitě jsem přišel tudy." Bill poukázal na mohutný strom, který mi pomohl  vzpomenout. ,,Díky." Prones jsem spěšně . A zmizel v temnotě.

Co to sakra bylo? Nejdřív se mi chtěl brutálně pomstít a pak se mi začne omlouvat? Vždyť mě měl na dosah ruky. Mohl mě jednoduše podříznout, praštit, unést prostě zabít. Proč to ale neudělal?Jak můžu vědět, že mě nesleduje? Co když ho zavedu přímo do chýše. Nemělo by se mu podařit nám vstoupit do mysli, pokud je ochrana funkční. Ale jestli to co říkal, je pravda, tak by měl být slabí. Vždyť mu nemůžeš věřit. ,,Naposledy ti ukradl tělo donutil tě posednout ponožkového maňáska." Zase se ozvala iracionální část. Každopádně se už nehorázně těším domů, sice nemůžu říct do měkké teploučké postýlky, ale v tuhle situaci budu velice rád i za můj krásně ustlaný kobereček.

Konečně jsem si pohodlně ulehl. Normálně spím hrudí dolu, ale na tvrdé zemi, vyměkčené jen malým starým kobercem, jsem se rozhodl změnit polohu. Nejsem moc zvyklí spát na zádech, ale jsem tak unavený, že bych usnul snad všude. Šťastná dvojice, už sladce chrápe, sice hodně nahlas, i přes to je to lepší než, když bdí.

Všichni obyvatelé Gravity falls již hluboce spí, jen jedna duše nezamhouří oči. 

,,Kdybych tak mohl dovnitř, chci vidět tvé sny, chci vědět o čem přemýšlíš chci se stát tvojí součástí, chci být s tebou." Pronesl Bill opuštěným lesem a jak se slova ztrácela ve větru, tak i Bill zmizel v naposté tichosti.