Devil

9.

"Taehyungu. Kde máš rodiče?" Zaptal jsem se když jsem si prohlížel jejich rodinné fotografie na zdech.
"Jak víš jak se jmenuju?"
Otočil jsem se na Taeho, který se na mě v úžasu díval.
Netušil jsem co říct, ale Tae se začal smát.
"Páni, jsem strašnej, asi jsem zapomněl, že jsme se navzájem představovali. Jak že se jmenuješ?"
"Uum, Jungkook." Vzal jsem ze stolu fotku, kde je Tae ještě jako miminko. Usmál jsem se.
"Jsou na jakési pracovní cestě."
"Na tvé narozeniny?"
"Jak víš, že mám narozeniny?"
Měl jsem si dávat pozor na jazyk.
"Yoongi mi to řekl."
Tae se na mě nevěřícně zamračil. Ještě že Yoongi už odešel, jinak bych se asi vymlouval těžko. Jakmile šel Yoongi domů, Jimin se rozhodl, že taky půjde. Varovně mi před odchodem stiskl rameno.
"Můžu ti něco říct?"
Tae se ke mě přiblížil a natáhl dlaň. Se zatajeným dechem jsem si prohlížel dlouhou jizvu.
"Jak... se ti to stalo?"
"Mám takovou... hodně starou vzpomínku. Nade mnou se zklání zvláštní stvoření."
"To ti udělalo...ono?"
"Myslím. Ale je hodné. Sleduje mě. Myslím, že je to můj... strážný anděl."
"Anděl?"
"Já vím hloupost. Možná jsem blázen." Tae zatnul ruku v pěst a smutně se na ni zadíval.
Chytil jsem jeho pěst do svých dlaní.
"Není to hloupost. Věřím ti. Možná tě má ta... věc prostě ráda."
"Jednou mě zachránil. Od té doby se mi nic nestalo."
Vzpoměl jsem si, jak jsem ho chytil když tehdy padal.
"Chtěl bych mu prostě poděkovat."
"T-třeba nás teď sleduje."
Pozvedl hlavou a rozhlédl se kolem.
"Děkujuuuu slyšíš mě?" Zasmál se a já nervózně s ním.
"A tobě taky dekuju. Že mi věříš." Nečekaně mě objal. V šoku jsem téměř zapomněl mu paže ovinout kolem zad nazpět.
Najednou jsem pocítil pálení.
Podíval jsem se na své ruce, na kterých se začaly objevovat černé žíly.
Jaktože Jiminova proměna přestala fungovat tak brzo?
Pomyslel jsem si, že se mu muselo něco stát.
Opatrně jsem ho od sebe odtáhl.
"Musím jít."
"Uvidíme se ještě někdy?"
Díval se na mě s nadšením, s očekáváním.
"Já tebe určitě."
Nechal jsem ho stát zmateného uprostřed místnosti a vyběhl ven.
"Počkej, stůj!"
Tae běžel za mnou. Hlava mě začala pálit, jak se z ní měly za chvíli drát dvě černé kosti.
Zaběhl jsem za roh, aby mě neviděl a luskl prsty.
Když Tae doběhl na stejné místo kde jsem stál, už jsem tam nebyl.