Family Problems [ Andy Biersack & Black Veil Brides ] KOREKCE

Cholerik.

„Cože?" vykulila jsem na něho oči a nevěřícně se na něho dívala.

„Máma říkala, že Vánoce chce strávit s tebou, že jsi tu už od září a podle všeho jsi určitě zlepšila svoje chování." poví a začne se přehrabovat ve skříni.

„Ale co ty?" zeptám se.

„Já? Co by, na Vánoce buď budu tady, anebo pojedu za rodinou." odpoví.

„Ale-." začnu.

„To je v pohodě, chápu, že tady už nechceš být." poví.

„A navíc odletět máš už zítra." dodá.

„Cože? Tati já-."Nestihnu to ani doříct, protože tátovi začal zvonit mobil. 

Odešla jsem do pokoje a začala si dávat věci do kufru. Když už jsem měla všechno hotové, táta stál ve dveřích a díval se na mě.

„Zítra s tebou nemůžu jet, musím být ve studiu a potom máme tiskovku."

„To je v pohodě." povím a obejmu ho.

„Moc jsme si to spolu neužili." poví.

„Já vím, zase přijedu." odpovím a dám mu pusu na tvář.

„To doufám, budeš mi chybět, hlavně už mě nebude kdo srát."

„Taky mi budeš chybět a on se určitě někdo najde, mám tě ráda tati."

„Já tebe taky Rebecco." řekne a odtáhne se ode mě jen se na něho usměju.

„Tak já se půjdu umýt a spát."Jenom kývne a odejde pryč.

Zalezla jsem do postele a hned jsem usnula.-Ráno jsem se probudila a nechtěla jsem vylézt z postele. Oblíkla jsem si jeansy a svetr a sešla jsem schody dolů. Udělala jsem si snídani, na lince už ležela letenka do Anglie, která psala, že odlítám ve 12. Bylo 10:50 než tam přijedu budu to mít akorát, vzala jsem kufry, dala je do auta a rozjela jsem se na letiště. V letištní hale lidi pobíhali a nebo hledali svůj let na tabuli, já ho viděla až moc dobře, slzy se mi drali do očí. Mobil mi začal zvonit, vylovila jsem ho z kabelky a přijala hovor.

„Ano?" povím otráveně do mobilu.

„Ahoj zlatíčko."

„Ahoj mami."

„Co to nadšení?"

„Jaký?" zeptám se.

„No právě, žádný neslyším." odpoví.

„Hmm."

„Řekl ti to už táta?" zeptá se.

„Jo, právě jsem na letišti za chvíli mi to odlítá." odpovím.

„Tak to je super, dlouho jsem tě neviděla a chci ti taky představit svýho přítele."Dlouho jsem přemýšlela a něco mi došlo.

„Mami, víš já bych tady hrozně moc ráda zůstala."

„Cože? Proč?"

„Chci s tátou oslavit Vánoce."

„Ale vždyť, co já? Vždycky spolu slavíme Vánoce." poví

„No právě, vždycky. Kdy jsem je naposled slavila s tátou? Matně si vzpomínám, že to jsme byli ještě rodina." povím až hnusným tonem, za který bych si nejradši jednu vrazila.

„Ale vždyť zlatíčko, můžeš přijet domů, tady je oslavíme a pak zase můžeš odjet, jestli se ti tam tolik líbí." řekne.

„Mami, až budu mít jednou rodinu, taky nebudu slavit každý Vánoce s tebou, ale s nimi. Pro jednou ti to snad nebude vadit, ne?" řeknu.