Family Problems [ Andy Biersack & Black Veil Brides ] KOREKCE

Chyběl jsi mi.

Povzdechla jsem si, vzala jsem si kufry a vyšla ven z letištní haly. V tu chvíli se v mé kabelce rozeznělo zvonění mého telefonu. Položila jsem zavazadla na zem a začala hledat v přeplněné kabelce vycházející zvuk. Vytáhla jsem mobil, aniž bych se podívala, kdo to je, přejela jsem palcem přes obrazovku a tím jsem dala pokyn k přijetí.

„No konečně jsi to zvedla, co ti to tak dlouho trvalo?" ozvalo se z druhého konce.

„Ahoj mami, taky tě ráda slyším."

„Jaký si měla let zlatíčko?"

„Přiletěla jsem před 3mi hodinami a už jsem nasraná."

„Jakto?"

„No, v New Yorku jsem musela přestupovat, což by se dalo přežít, nebýt tý debilní kontroly. Prý na mě, jestli rodiče ví, že cestuju a odkaď jsem a za jakým účelem, tak jsem jim řekla že tu jenom přestupuju a oni no to se nám vůbec nelíbí, pojďte s námi do naší kanceláře probereme to tam. Tak hodinu se mě ptají na nějaký píčoviny, aby zjistili že tu jsem na návštěvě svého otce. Debilové." dopověděla jsem to.

„No to jsou opravdu kreténi. Co tvůj první pohled na Californii?"

„Ať se jde vycpat společně s celou Amerikou a jejíma debilníma kontrolníma úřadama!" 

„A táta už pro tebe přijel?"

„Ještě ne, akorát jsem mu chtěla volat."

„No, musím končit. Ještě musím dojít na nákup, večer si pak zase zavoláme, ano? Hezky si to tam užij a pozdravuj, ahoj."

„Ahoj." odpovím a típnu hovor.

Popadnu kufry a vydám se ven z téhle cvokárny. Venku byla poměrně zima, na to, že je to Californie. Nesvítilo sluníčko a bylo zataženo. Vytočila jsem tátovo číslo, čekala jsem a nic se nedělo.

O půl hodiny později.

Už toho mám dost, volám mu snad už po miliontý a pořád to není schopný zvednout. 
Máchla jsem na taxi, řidič mi pomohl uklidit kufry do vozu, tak jsem mu řekla adresu a opřela se o sedadlo. Uběhla necelá půl hodina a my jsme stáli před tátovým domem. Zaplatila jsem, vystoupila, vzala si kufry, poděkovala a šla ke dveřím. Z kabelky jsem vylovila klíče a odemkla jsem dům. 

„Miláčku, ty už jsi tady?" ozve se odněkud ženský hlas. 

Položila jsem kufry v obýváku a rozhlédla se. Zaslechla jsem klapání psích drápů a následně se za ním otočila.

„Ahoj chlupáči." Ařeknu a podrbu Trixi za uchem..

„Kdo sakra jsi a co tady děláš?"

Zvednu hlavu a pohled upřu na prsatou blondýnu s tričkem, které od pohledu není její.

„Na to bych se spíš měla ptát já tebe."

„Já jsem přítelkyně Jakea a kdo jsi ty?"

„Tak to mu pak musím říct upřímnou soustrast." odfrknu si. „Hele řeknu ti to takhle, tebe vůbec nemusí zajímat kdo jsem. Teď buď tak laskavá a vyprovoď se z tohohle domu."

„Nenechám si rozkazovat od malý holky."

„Jestli se nevyprovodíš sama, vyprovodím tě já a věř mi, že to nebude nic příjemnýho, takže se seber a vypadni." povím naštvaně.

Jenom něco odsekne a odejde. Dojdu do kuchyně, napustím si do skleničky vodu a vypiju jí.

Jak jsem si mohla myslet, že by pro mě přijel? Vždycky, když jsem u něj byla, tak jsem musela jezdit taxíkem, protože mě nebyl schopný vyzvednout.