Family Problems [ Andy Biersack & Black Veil Brides ] KOREKCE

Ameriko brzo mě čekej.

„Rebecco!" zakřičí na mě máma.

„Co je?" odpovím a dál brouzdám po internetu.

„Okamžitě pojď dolů, musíme si promluvit."

Odložím notebook na stranu a seběhnu schody dolů do kuchyně, kde stála máma u linky otočená ke mně zády.

„Ano?" zeptám se překvapeně.

„Můžeš mi tohle vysvětlit?" otočí se a v ruce drží nějaký papír.

„To mu se říká papír maminko." odpovím, vezmu si jablko z misky a zakousnu ho.

„Nedělej si ze mě prdel!" zvýší na mě hlas.

„Můžeš mi sakra vysvětlit, jak tě mohli vyhodit ze školy?" zeptá se mě.

„Ono to už přišlo?" vyjeknu, vezmu z máminy ruky papír a v duchu si ho přečtu.

Dobrý den paní Pitts, vaše dcera opakovaně chodí za školu, proto má několik neomluvených hodin, je drzá a agresivní na spolužáky a učitele. Dostala již mnoho upozornění a trestů, ale to, co udělala tentokrát, byla poslední kapka. Rebeccu Pitts proto tímto vylučuji ze soukromé Londýnské školy.
S pozdravem Jane Miller-ředitelka školy.

„Do prdele." řeknu a podívám se na mamku.

„Ano, do prdele. Můžeš mi prosím tě vysvětlit, co jsi vyváděla?"

„Zmlátila jsem spolužačku." odpovím v klidu.

„Jak jako zmlátila? Tobě minule nestačilo, jak si shodila omylem svého spolužáka?" zeptá se a nad slovem omylem udělá z rukou uvozovky.

„To bylo opravdu omylem, ale ona si furt otevírala hubu a měla na mě kecy, tak jsem to prostě nevydržela a dala jsem jí pěstí. Ona spadla a přitom si zlomila ruku. Vůbec nechápu jak se jí to povedlo, možná je to tím, že je to prostě kráva."

„Becco, já vůbec nevím co s tebou mám dělat. Toleruju tvoje noční vycházky, dokonce jsem si zvykla i na to, že tě musím minimálně jednou za měsíc vyzvednout na policejní stanici a že máš několik zápisu který ti zůstanou navždy. Copak to nechápeš? Chci pro tebe to nejlepší, všechno ti povoluju, ale ty mi to vůbec neusnadňuješ! Tohle byla ale poslední kapka Rebecco, vyhodili tě ze školy! Dokonce z té nejlepší! Už na to nemám, volala jsem tátovi. Stěhuješ se za ním a budeš tam do té doby, než se začneš chovat normálně."

„Cože? Děláš si prdel?! Ty mě pošleš za tátou, kterýho jsem neviděla rok a půl a teď se má najednou o mě starat?!" zvýším na ní hlas a podívám se na ní.

„Neřvi na mě! Rebecco je na čase, aby se taky tatínek začal starat."

„Mami prosím já tam nechci, dej mi poslední šanci." prosebně se na ní podívám.

„Ne. Tohle už jsem slyšela dostatečně krát. Mně se to taky neříká lehce, ale já chci aby věděl, že má taky dceru! A aspoň se podíváš do jiný země."

„Mami prosím!" zakňučím a podívám se na ní smutným pohledem.

„Promiň Becco."

„Agr." vydám zvuk naštvanosti a vyčerpanosti. „A kdy odlítám?"

„Zítra."

„Cože vždyť se ani nestačím se všema rozloučit."

„Třeba to tak bude lepší."

„Ne to teda nebude." vyprsknu naštvaně, vyběhnu schody nahoru a prásknu dveřmi.

Unaveně padnu na postel a vydechnu všechen vzduch. Po tak dlouhé době ho uvidím. Jak se asi bude tvářit? Pozná mě? A jak se budu tvářit já? Nechci ho vidět, vykašlal se na mě a celou dobu mi lhal. Ale jak se to říká? Postav se nepříteli čelem? Jo asi bych měla, ale je to přeci můj táta. Byla jsem z toho všeho, tak hotová, že jsem hned usnula.