Mortality

PROLOG

,,Kacchan, přestaň." Zahihňal se pihovatý chlapec. Jeho tichý smích se nesl temnou chodbou.
Blonďatý hoch ho ignoroval a dále ho s úsměvem líbal na krk.

,,Kacchan!" Řekl vážněji a zatahal ho za jeho, na dotek, jemné vlasy.

,,Ale proč? Mě se nechce!" Zabručel a našpulil rty. Zelenovlasého chlapce pevně objal a tím ho více přimáčkl ke zdi. Izuku se bojí, že někdo přijde a načape je, i když se ve třídě po škole schází už nejméně rok a nikdo na ně ještě nepřišel.

Jeho přítel se šťastně zasmál. ,,Když se nikdo nedívá, jsi moc přítulný." Konstatoval situaci a políbil ho nad pravý koutek úst.

,,Jsem přítulný jenom, když jde o tebe." Zabručel a vycenil zuby.
To Kacchan mu vyznal své city první, byl překvapený, když Izuku jeho city opětoval. A tak se začali tajně scházet. Před ostatními se chovali jako před tím, ale v soukromí byli vášnivější než jakákoliv romantická kniha.
Kdo by čekal, že ti dva vůbec skončí jako milenci? Kacchan sotva snášel Izukovu přítomnost v jedné místnosti. Bylo to pro Izuku překvapení, netušil, že k němu Katsuki něco cítí. 

,,Kacchan, už je skoro tma." Zamumlal pihovatý chlapec a chytil svého přítele za uniformu.

,,No jo, furt." Zabručel Katsuki a odtáhl se. Došel ke své lavici a vzal jejich tašky, přehodil si je přes rameno. Chytil svého chlapce za ruku a táhl ho za sebou. ,,Tak pojď, špunte." Zasmál se a usmál se. Ano, usmál se. Izuku je momentálně jediný, který vidí jeho nejjemnější a nejkrásnější úsměvy.

,,Nejsem tak malý." Zamumlal si pro sebe menší chlapec. Následoval Katsukiho na intr. Po dnešku už se těší do své měkké postele.

Automaticky šli k pokoji Midoriya. Když Bakugou může, doprovodí svého chlapce až do jeho pokoje jen aby se ujistil, že neuteče někam trénovat.

,,Nechtěl bys dnes na chvíli zůstat?" Zeptal se tiše Izuku a oběma rukama chytil tu Katsukiho. Zahambeně se díval na špičky svých bot. Katsuki se jeho pokoji vždy vyhýbá. Prý kvůli udržení jejich tajemství, ale Izuku dnes večer nechce být sám.

Kacchan se na něj podíval a povzdechl si. Ne jednou ho Izuku prosil, aby u něj zůstal, ale on vždy odmítl. Naposledy u něj v pokoji byl, když byly malí děti. Teď jsou pár. Jejich vztah je na úplně jiné úrovni než když byli jen přátelé. Dnes udělá Izuku radost.

,,Chtěl." Hlesl tiše s malým úsměvem.

Izuku se na něj hned podíval a úplně zářil radostí. Rychle otevřel dveře pokoje a pustil Kacchana dál.

Oba dva skončili v posteli pod dekou s jazykem v ústech toho druhého.

Tohle v plánu nebylo.

Oba dva se odebrali ke spánku až okolo druhé hodiny ranní. Do školy toho moc nenaspí, ale alespoň budou spokojení. A to se chtěl Bakugou zdržet jen pár minut. Už je to dlouho od chvíle, kdy s Izuku naposledy usínal v jedné posteli pod společnou dekou v jednom objetí. Navíc, kdy naposledy šel Kacchan spát takhle pozdě? Pravděpodobně nikdy.

Ráno bylo dost chaotické. Izuku začal panikařit už v moment, kdy se probral vedle Kacchana. Celý rudý vylezl z postele a rychle se oblékl. Připravil se do školy a sedl si na postel. Políbil svého blonďáka na rty a lehl si mu na hruď.

,,Kacchan, přijdeme pozdě." Zamumlal a prstem ho šťouchl do ramene. On jen zabručel a zavrtěl se. ,,Ale notak, Kacchan!" Zvedl se z něj a roztáhl závěsy. To už donutilo jeho chlapce vyskočit na nohy.

,,Vždyť jsem vzhůru!" Zabručel a hned si sedl. Prohrábl si vlasy a zvedl se. Pomalu se začal oblékat. Možná vypadal naštvaně a podrážděně, ale ve skutečnosti byl velice spokojený. Sice naplánoval se probudit vedle Izuku, ale stalo a vůbec mu to nevadí.

Protáhl se a líně políbil Izuku. ,,Uvidíme se ve třídě." Rozdrbal mu rozdrbané vlasy a vzal si tašku. Vrátil se do svého pokoje. Povedlo se mu tam dostat aniž by někoho potkal.

Nádech výdech. Oba dva se vydali do školy hrát jejich starou hru. Nejsou pár, nejsou ani přátelé, prostě spolu mají jen společnou minulost. Nejsou nic.