Hybrid [taekook]

𝟠

,,T-ty..." ani se na mě nepodíval a odešel. Jsi to ty že ano! Ani jsem si neuvědoval, že už po několikáté s ním takhle mluvím.
,,TAEHYUNGU!" Zařval jsem na něj. Odešel. Jen tak.
,,Jimine zůstaň tu s ním" řekl Jin Jiminovi a dal mu při tom ruku na rameno.

Kluci odešli a já se koukl na Jimina.
,,Bylo to ode mě moc hnusné?" Sklopil jsem hlavu. Jimin ke mně přišel a objal mě.
,,Ne, Taehyung je jen... změnil se" usmál se na mě a začal se mnou tančit.
,,Nevím o čem to mluvíš, asi se spletl" vytřestil jsem oči.

Nemožné viděl jsem to....
,,Kookie jsi v pohodě" optal se Jimin.
,,J-jo hah... zajdu si pro pití" pokud jsem se spletl tak je stále tady, ale kde. Dal jsem si ruce do kapsy a nahmatal něco. Vytáhl jsem to a byl to ten pytlíček co mi dal ten kluk.

,,Hm..." prohlédl jsem ho. Nalil jsem si pití a vracel se směrem k Jiminovi když v tom mě někdo přitiskl na zeď.
,,C-co to děláš K-kai?!"
,,Takže drogy?" Zasmál se. Odstrčil jsem ho od sebe.
,,Dej si, když je máš" přišli od Kaie kamaradi.
Asi nemám na vybranou....

,,Aaa takže nováček to prý dostal" řekl jeden z jeho kamarádů.
,,Já to nechci ale. O co vám jde?" Kai stál dál a jenom se usmíval
,,Bude sranda a uvolníš se, však tě to nezabije" povzbudil mě jeden a to otevřel.
Co dělám....když Tae nejsi ty, tak mě zastav..

Nasypali jsem si to do pusy a hned ucítil jak to praská. Čekal jsem že mě zastaví, ale on nic. Proč? Mělo příjemnou jahodovou chuť. Zapil jsem to chlastem, který vůbec neznechutil chuť těch kamínků. Kluci ode mě odstoupili a přišel Kai.
,,Jak se cítíš králíčku" zašeptal mi do ouška.

Nic to se mnou nedělalo. Zatím...
,,Nic to se mnou nedělá už mě..." v ten proměnit se začli kolem mě všechno vlnět. Měnit barvy a začal jsem vidět to, co bych radši neviděl. Jak kdyby mi to ukazovala pravdu, kdo jaký je. měl si mě zastavit. Proč si to neudělal ?

,,Proč.... Proč mě nezastavil!" Křikl jsem a Kai mi chytl ruku, odstrčil jsem ho a bežel pryč.
,,Nemohu" začal jsem plakat když jsem to uslyšel. Přiběhl jsem k Jiminovi a objal ho.
,,Copak se stalo Jungkookie?" Kouknu na něj uslzenýma učila a uvidím i přes ně, jak je od krve.

,,J-jimine? C-co se s-stalo?" Začnu mu sahat na oblečení kde jsem viděl skvrny krve. Jimin se mnou zatřásl.
,,Co ti je?!" Chytl mi ruce a zvedl mi hlavu.
,,Máš úplně rozšířené zorničky. Co sis vzal?!" Řekl trochu naštvaně. Přiběhla k nám i Aiko.
,,JUNGKOOKU!" Zařval na mě.

Všechno se mi točilo. Z Aiko se stala čarodějnice a z Jiminových úst tekla krev. Vždy když otevřel ústa se mi naskytl pohled na jeho ostré špičáky.
,,U-upír.." on se zasekl a táhl mě do pokoje. Položil mě na postel a otevřel okno.
,,Zůstaň ležet, zajdu to pro vodu!"

Slyšel jsem jak se u dveří hádá Aiko s Jiminem. Nevím o čem se hádali, nerozuměl jsem jim.
Těžce se mi dýchalo, tak jsem vstal z postele a popošel k otevřenému oknu.
,,Kurva.. ne. Ať to přestane!" Citíl jsem tlak po celém těle. Zakoukal jsem se a stekly mi slzy.

Odtud šel vidět kousek toho baráku v lese. Ono se tam svítí? Stromy byli osvícene žlutým světlem a šel vidět i kousek okna.
Přijď si pro mě... prosím.. Tak moc mě to bolelo že tu teď není. Sebral jsem se a vyběhl zamotaně z pokoje a při tom srazil Jimina.

,,Jungkooku!" Zakřičel na mě ale já se nezastavoval a běžel dál. Doběhl jsem na střechu a snažil se popadnout dech. Byl tu lepší výhled. Kde jsi.... Přijď si pro mě
,,Jungkooku co to děláš?" Běžel ke mě Jimin.
,,Ne! nepřibližuj se ke mě!" Udělal jsem krok blíž k okraji střechy.

Střecha je šikmá ale je tu kousek rovné střechy na které právě jsme. Došel jsem na kraj a podíval jsem se dolů. Skočím...
,,Jungkooku o čem to mluvíš sakra. Kde jsi?!" Otočil jsem se zpátky čelem k Jiminovi.
,,O-on mě zachrání" řekl jsem ubrečeně a nahoru přiběhla i Aiko.

,, C-co to. Pojď zpátky" křikla na mě. Byl jsem zoufalý a celkově se ve mě míchají spoustu pocitů. Jimin je mě vykřičníkem a já sebou cukl. Aiko ho rychle chytla a zátahla zpátky.
,,Aiko udělej něco! Tae mě zabije." Zařval na ni a já viděl v jeho očích strach.

Proč by ho zabíjel. Vždyť mu mužů být uprdele.
,,Snažím se ale nejde to!" Viděl jsem kolem jejich rukou tu zeleně svítící mlhu. (Všichni víme co myslím)
,,Č-čarodějka hah.... hahah teď je ze mě magor ha upír a čarodějka, tak to mě poser hah" zasmál jsem se a oni na mě vystrašeně koukali.

Budeš mě muset zachránit. Aiko ani Jimin nemůžou....
,,Jungkooku! Já nemůžu nedělej blbosti!" Musím. Nemám na výběr. Kdybych si nic nedal, tak se budu chovat jinak, ale teď pod vlivem alkoholu a nějaké zasrané drogy. Proč jsem byl na Taeho takový. Chtěl jsem se přece změnit.

,,Jungkookie ať už myslíš na cokoliv. Ať už se ti stalo cokoliv. Prosím tě pojď zpátky. Bude to dobré." Řekl Jimin zoufale, ale já věděl, že mě zachrání.
,,Promiň Jimine..." zašeptám.
,,Aiko! AIKO!" Zařval na ni.
,,SNAŽÍM SE!" Usmál jsem se nad tím a udělal krok dozadu, tak jsem ztratil podlahu pod nohama.

Před pádem jsem viděl jak se Jimin ke mě rozběhl společně s Aiko a řval na mě. Věřím ti....zachraníš mě. Máš na to asi pět sekund.. míň a zase míň.
,,Jungkooku takhle to nefunguje. Pokud uděláš nějakou blbost tak se už neuvidíme!" To má teda pravdu.

Pokud mě nezachráníš, tak už se neuvidíme.... Co když mě nezachrání doprdele, to se rozmáčknu. Začlo mi to normálně myslet a já začal panikařit. Při pádu ten čas ubíhá dost pomalu. ,,TAEHYUNGU!" Zařval jsem a stekly mi slzy. Už jsem čekal tvrdý dopad a spoustu bolesti ale místo toho jsem dopadl do něčí náruče.

____________________
♡